PRALES ŽOFÍN
Žofínský prales je nejstarší /založen 28.srpna 1838/ a největší /98.10 ha/ pralesovitou rezervací nejen v České republice, ale i ve střední Evropě. Zásluhu na jeho vyhlášení má jeden z bývalých majitelů panství Nové Hrady Jiří Augustin Langeval – Buquoy, který svému lesmistru Železnému vydal příkaz k vynětí této části lesa z jakýchkoliv lesnických zásahů.
Přírodní poměry
Prales se nachází v masivu Novohradských hor/Vysoká 1034 m/v nadmořské výšce 735 m až 825 m. Klima má ráz horského podnebí s průměrnými ročními srážkami 900 mm a teplotou 4,4 °C. Geologický podklad tvoří biotitický granodiorit /weinsberského typu/, který zvětrává v dobře propustné hlinitopísčité až písčitohlinité půdy, živinami středně až dobře zásobené. Území Novohradských hor je relativně teplejší a vlhčí v porovnání s ostatními pohraničními horami a také srážky jsou příznivě rozloženy během vegetačního doby, což vytváří optimální podmínky pro růst hlavních lesních dřevin.
Typologické poměry
Na území pralesa převažuje smrkobukový /jedlobukový/ vegetační stupeň – 71%. Dle podrobného stanovištního průzkumu největší rozlohu zaujímá bohatá smrková bučina s řeřišnicí trojlistou 34% /6B4/, dále pak svěží smrková bučina bukovincová 20% /6S2/. O něco menší rozšíření má typ vlhké smrkové bučiny s bikou lesní 18% /6V3/ a klenová smrková bučina bukovincová 17% /6A6/. Jako relativně nejchudší se jeví svěží smrková bučina, příznivější je klenosmrková bučina a nejpříznivější je bohatá smrková bučina.
Taxace
Z historických záznamů vyplývá, že v původní druhové skladbě porostů převládala jedle bělokorá s příměsí smrku a buku, vtroušen byl javor klen a jilm horský. Jedle se postupně hroutily a uvolňovaly místo smrku, který se na přechodnou dobu stal hlavní dřevinou. Současně byl umožněn nástup buku, který dnes v pralese výrazně dominuje /BK 62%, SM 23%, JD 13%, KLa JLM 2%/.
Tato cyklická obměna dřevin probíhajících v dlouhých časových obdobích potvrzuje známé informace o střídání dřevin v jiných pralesovitých rezervacích v Evropě.
Současná průměrná zásoba dřevní hmoty na 1 ha obnáší 613 m3, bez trvalých mokřadů 676 m3. Odumřelá hmota obnáší na 1 ha 138 m, takže celkem dřevní hmota je 814 m3/1 ha.
Těžby
Přes zákaz těžeb se v pralese zpracovávaly souše a vývraty až do r. 1882, to se opakovalo 1 za první světové války. V druhé světové válce a těsně po ní se zde těžily loďařské výřezy /byli k nám pozváni dělníci z Holadska a založena osada Starý Holand/. V letech 1947-50 se likvidovalo ohnisko kůrovce. Proto je zde poměrně malý podíl ležícího dříví z minulosti, oproti pralesu Boubínu.
Významné stromy
Dle historických záznamů byla v 80 letech minulého století poblíž Tisového potoka vyvrácena obrovská jedle, která měla výšku 60 m a při zpracování na palivo z ní bylo vyrobeno 80 prm paliva t.j. při přepočtu 56 m3. Ke zpracování došlo v důsledku pádu stromu přes cestu probíhající podél potoka.
Dne 6.1.1975 padla za prudkého nárazového větru jedle zvaná „královna“. Byla to pravděpodobně nejmohutnější jedle té doby v ČSR /výška 45.3 m, výčetní tlouštka 1.76 cm a hmota 44,23 m3/.
Do května 1997 byla nejsilnější živá jedle v pralese tak zv. „svícnová“, jejíž výška byla 40 m, výčetní tlouštka 164 cm a hmota 35,80 m3. Tento velikán však neodolal přírodním zákonům a padl. Stáří bylo odhadnuto na 400 – 450 let. Tato jedle měla v minulosti zlomený vrchol a v místě zlomu má tlouštku 53 cm. Dle porovnání s jinými padlými jedlemi o stejné tlouštce vyplývá, že by mohla dosáhnout výšky 50 m.
Zvěř
Nepřímý vliv člověka se v pralese projevuje škodami zvěří, neboť prales byl od r. 1856, až do druhé světové války, součástí obory pro jelení zvěř. Dlouhodobé začlenění do obory se projevilo negativně na obnově všech dřevin, zejména pak na jedli a javoru. V r. 1991 byl prales oplocen aby se zamezilo škodám jelení zvěří a zabránilo devastaci pralesa turismem. V minulosti se v Novohradských horách vyskytoval vlk /poslední zastřelen v r. 1747/, medvěd /1755/ a rys /1775/. V posledních letech se u nás opět objevuje rys.
Inventarizace
V r. 1975 byly v pralese /ing. Průšou a ing. Vokounem/ zaměřeny všechny stojící a ležící stromy od 10 cm výčetní tlouštky a zakresleny dle legendy do mapy 1 : 1000. Současně bylo provedeno vyhodnocení stromového patra podle dřevin, počtu stromů, kruhových ploch, hmot a zakresleny nálety a nárosty dřevin od 1 m výšky. V roce 1987 byla provedena revize současného stavu a zakresleny veškeré změny.