Úvodní stránka

Na Jeleních Vrších, uprostřed Národního parku Šumava, pro ně ukázku nachystal správce toků Hynek Hladík ze státního podniku Lesy České republiky. Děti však musely jet napřed vláčkem ze Stožce do Nové Pece a potom osm kilometrů pěšky na Jelení Vrchy.
„Nezrušíme to? Tady hustě prší,“ telefonoval Hladík učiteli Janu Bartůškovi.
„My jsme připraveni vyrazit, ve Stožci chvíli prší, chvíli ne,“ zněla odpověď. „Rozhodneme to v Nové Peci, až vystoupíme z vlaku!“
Po jedenácté další telefonát: „Vyrážíme z Nové Pece, děti se těší!“
Na Jeleních Vrších v té době hustě pršelo. Po jedné hodině je skupinka asi dvaceti dětí v pláštěnkách se svými dvěma učiteli na Jeleních Vrších. Už neprší.

Nejprve něco z historie…

Hynek Hladík přivítal děti na Jeleních Vrších. Pozval je nejprve do expozice EXPO KANÁL, kterou před sedmi lety zřídila obec Nová Pec ve stodole domu č.p. 13 patřícího Čestmíru Hrbkovi. Nad plastickou mapou správce toků vyprávěl o Šumavě, o rozsáhlých pralesích, které tady před dvěma sty lety rostly:

„Lesy v okolí na české straně Šumavy patřily knížeti Schwarzenbergovi. Ten jich sice měl ohromné množství, ale neměl z nich téměř žádný užitek. Jeho zaměstnanec Josef Rosenauer přišel v sedmdesátých letech 18. století s návrhem vystavět plavební kanál, který by umožnil prodávat šumavské palivové dříví na vídeňských trzích, kde jeho ceny byly dvakrát vyšší než v Praze. Kanál nakonec dosáhl délky 52 km a spojil povodí Vltavy s povodím Dunaje. Dříví bylo potřeba nejdřív porazit, odvětvit, rozřezat a rozštípat na polena, v zimě na saních svézt k plavebnímu kanálu, a poté je bylo možné plavit. Jsem rád, že ke kanálu přišli plavci až z Prahy, počkejte, připravím vám nářadí.“

…a potom trochu praxe

Správce Hladík vynosil před stodolu plavební háky na dlouhých bidlech, skoro na každého vyšel jeden.
„Ty háky jsou pro nás moc velké!“ ozvalo se od některého z dětí.
„Ale nejsou, uvidíte,“ uklidnil je Hladík. „Je někdo, na koho plavební hák nevyšel?“
Přihlásilo se několik „plavců“.
„No naprázdno tu nebudete, budete házet dříví do vody, to je těžká práce! Pozor, ta voda asi bude stříkat. Tak do toho, a opatrně!“
Jak polena dopadala na hladinu kanálu, opravdu to docela dost stříkalo.

Polena se vydala na svoji pouť k okraji lesa pod myslivnou. S nimi šli malí „plavci“ a plavebními háky usměrňovali jejich plavbu.

„Tak tady budeme vytahovat dříví!“
Hladík ukázal, jak zabodnout hák do polena, jak je vytáhnout z vody. To byla vždycky ta nejtěžší práce.

„Když se plavilo dříví pro Vídeň, dříví se vytahovalo u ústí do Dunaje. Chodily tam pravidelně party mladých chlapů a ženských z Čech, pracovalo se od pěti ráno do sedmi večer.“
„Od pěti od rána až do večera?“ nevěřily děti vlastním uším. „Jak to mohli vydržet?“

Háky byly již uklizeny a nad Jeleními Vrchy na chvíli vykouklo sluníčko. Děti to přivítaly, měly před sebou ještě asi 12 kilometrů pochodu do Stožce a když neprší, tak cesta přece jenom lépe ubíhá…

LČR připravují další rekonstrukci

Státní podnik Lesy České republiky je správcem Schwarzenberského plavebního kanálu v bývalém schwarzenberském revíru Svatý Tomáš, dnes na území Lesní správy Vyšší Brod. Spravují úsek od potoku Ježová / Iglbach na česko-rakouských hranicích přes hlavní evropské rozvodí v bývalé osadě Růžový Vrch, spáditý úsek kanálu pod rakouskou osadou Morau až k místu, kde kanál opouští české území u Unterurasch. Správu plavebního kanálu zajišťuje Správa toků – oblast povodí Vltavy. Lesy České republiky připravují rekonstrukci plavebního kanálu v jeho prvním stavebním úseku – mezi rozvodím a hraničním potokem Ježová / Iglbach.

Text a foto: Ing. Hynek Hladík