Fotografování přírody není jen doménou mužů
Datum publikace:
Proto jsme rádi, že svými postřehy přispěla do našeho časopisu i úspěšná účastnice několika fotografických soutěží, paní Petra Čermáková.
![](https://lesycr.cz/wp-content/uploads/2016/12/mufloni-301.jpg)
Jak dlouho se věnujete fotografování?
Fotografií se vážněji zabývám asi tři roky, přesto mám pocit, že jsem stále na začátku cesty. Během té doby jsem úplně propadla jejímu kouzlu a stala se pro mě koníčkem číslo jedna.
Přemýšlela jsem, kde to všechno vlastně začalo, protože první zkušenosti s fotoaparátem nedopadly příliš dobře. Dlouho jsem měla pocit, že výrazy jako clona, čas a další skrývají tajemství, která mi navždy zůstanou ukryta.
Co Vás k němu přivedlo a co Vám přináší?
Došlo mi, že mě k focení tak trochu přivedla jiná soutěž pořádaná Českými lesy, kdy se fotily lesní rozcestníky. Podařilo se mi tehdy vyhrát kvalitní kompaktní fotoaparát. Zjistila jsem, že se s ním dají vyfotit i velmi malé předměty jako květy a hmyz, což mě nakonec přivedlo k makrofotografii. Ta je dodnes společně se zvířaty mým nejoblíbenějším tématem fotografie. Fascinuje mě objevování světa plného barev a života, který je před našimi zraky často ukrytý.
Ve chvílích, kdy mám možnost vzít fotoaparát a ztratit se s ním v lese jsem opravdu šťastná. Naslouchám zvukům lesa, vnímám jeho vůni a barvy. Občas si uvědomím, že se přihlouple usmívám ptačímu švitoření a s úžasem sleduji sluneční paprsky, které hledají cestu mezi korunami stromů. Opatrně hledám život v mechu a často se mi stává, že ho objevím až prostřednictvím hledáčku. Tyto chvíle se pro mne stávají velmi příjemnou meditací, kdy se konečně mé věčně o překot uhánějící myšlenky zastaví. Zapomenu na běžné starosti a rozplynu se v přítomném okamžiku.
![]() |
![]() |
![]() |
Kde vidíte prostor pro další rozvoj?
S fotografií zvířat v jejich přirozeném prostředí si zatím nevím příliš rady, chybí mi znalosti a zkušenosti jak fotografické, tak i samotné přírody. Po pravdě i má foto-technika trošku pokulhává. Často se proto spoléhám na lesní obory, zoologické zahrady, nebo fotografické semináře, kde je mimo jiné i velmi příjemné setkat se s lidmi se stejným „postižením“. Rodina často nechápe, že dokážu s fotoaparátem v ruce strávit dlouhé hodiny venku a později u počítače. Proto jsou pro mne setkání fotografů velmi inspirující a díky nim opět nabývám pocit, že jsem vlastně docela normální.
Vím, že moje fotografie zdaleka nejsou dokonalé, ale přináší mi velké potěšení a poznání, za které jsem velmi vděčná. Zkuste se také někdy v tom věčném shonu zastavit a jen tak pobýt v lese ať už s fotoaparátem nebo bez něj. Možná pocítíte ten zázrak, kterým celá příroda na naší krásné planetě bezesporu je. Věřím, že dokáže otevírat srdce a léčit naše zranění.
Přeji dobré světlo všem.
Přes svoji skromnost může být Petra Čermáková na svoje snímky pyšná a přejeme jí, ať jí i nadále focení přináší radost a příjemné zážitky.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |