Úvodní stránka

Lesy České republiky spravují v Karlovarském kraji lesních porosty a pozemky v majetku státu. Ty se rozkládají od nejnižších poloh kraje v okolí Ohře až po hřebeny Krušných hor. Na těch nejvýše položených hospodaří Lesní správa Horní Blatná, která sídlí ve stejnojmenném městečku.

Lesy, které spravuje, byly svědky vývoje osídlení tohoto drsného kraje.  Původní pralesovité porosty, tvořené smíšenými lesy, byly během intenzivní těžby a zpracování rud vykáceny a nahrazeny smrkovými monokulturami. Lidská činnost tvář horské přírody i krajiny na mnoha místech trvale pozměnila.

Kolonizace oblasti začala pravděpodobně již ve 14. století díky rostoucí poptávce po cínu. První prospektoři postupovali původními pralesy proti proudu horských potoků. V jejich náplavách rýžovali od jara do podzimu cínovec. Zimu v horách tehdy nebylo možné přečkat bez odpovídajícího zázemí a zásobování. Po prvních rýžovnících zůstaly dodnes kolem potoků nepřehlédnutelné stopy v podobě hald štěrku, tzv. sejpů, zbylých po rýžování rudy. Kdysi rušná místa postupem času pohltil horský les. 

Trvalé osady začaly vznikat až později, v dobách, kdy byly vyčerpány zásoby cínovce v náplavách a byly zakládány první povrchové i podzemní doly a budována zařízení na zpracování vytěžené cínové rudy. Vznikaly hamry i stoupovny poháněné vodními koly, sloužící k drcení horniny a další zařízení sloužící k rozdružování drti plavením.  Na mnoha místech vznikaly cínové hutě. V průběhu 16. století došlo k rozkvětu hornictví. Vznikaly hornické osady a horní města – Horní Blatná, Přebuz, Jáchymov či Boží Dar. Bohatá naleziště cínu, stříbra, manganu i dalších kovů přinesla celé oblasti prosperitu. Rozvíjela se i řemesla vázaná na cín. Byly z něj vyráběny předměty denní potřeby, ale i cínové plechy, dráty a bez cínu jako součástí slitin se samozřejmě neobešla výroba zvonů či vojenských zbraní.

Život v oblasti pozměnila druhá polovina 17. století spojená s ničivou třicetiletou válkou a protireformací a rekatolizací obyvatel. Díky ní byla velká část tehdejších horníků s luteránskou vírou nucena odejít do sousedního Saska. Válka sebou přinesla i úbytek obyvatel v důsledku epidemií moru i drancování a válečným útrapám, spojených s přechody a pobyty armád.

    Příroda pohltila zbytky dolů

Těžba pokračovala i v 18. století. Díky importu levnějšího cínu z Asie v průběhu 19. století však přestávala být těžba rentabilní a mnoho pokusů o její oživení končilo krachem. K rozvoji došlo ve 30. a 40. letech 20. století. Německý válečný průmysl potřeboval velké množství rud a cínové doly pracovaly na plné obrátky. To sebou přineslo i mnoho utrpení, protože k těžbě byli na západ Čech totálně nasazeni dělníci i váleční zajatci z různých koutů Evropy. Nelidské pracovní podmínky v ubytovacích lágrech a dolech mnozí z nich zaplatili životem. Po válce došlo k odsunu německých obyvatel a vylidnění mnoha horských obcí. Ty v následujících letech často zanikly. Někdejší slávu dolování tak dnes připomínají pouze pomístní názvy a v tichých lesích ukryté štoly, haldy a opuštěné trosky důlních staveb.