Úvodní stránka

Beruška, verunka, sluníčko, majdalenka nebo pinka-linka. Hezká lidová pojmenování pro roztomilého, zdánlivě něžného tvorečka, ale ve skutečnosti nenasytného dravce – slunéčka. Po zážitcích z loňského podzimu mám pro tyto tvory bohužel daleko hanlivější pojmenování.

Všichni jsme zaznamenali nezvykle teplý loňský podzim, ale možná ne každý se setkal se zvláštním důsledkem tohoto teplého počasí – s invazí slunéček.

Bylo slunečné, na začátek listopadu nezvykle teplé odpoledne a rtuť v teploměru určitě atakovala dvacet stupňů Celsia. Na revíru v ten den provádím kontrolu provedených prací smluvním partnerem. Blížím se k pasece, kde právě probíhá chemická ochrana letos zalesněných sazenic proti zvěři. Co to ti pracovníci dělají? Místo nátěru terminálního výhonu máchají kartáči kolem sebe, provádí všelijaké úskoky a taneční kreace. A jak vypadají: od hlavy až k patě zastříkaní od Aversolu a i v tom teple mají šály kolem krku a čepice zaraženy až do očí. Úžasný pohled. A kolem nich jakési rojení čehosi. Slunéčka. Mračna slunéček. Zvýšený výskyt slunéček na patách stromů jsem poslední týden zaznamenal, ale toto bylo něco nepředstavitelného. Během okamžiku jsem byl jimi doslova napaden i já, draly se mi do očí, uší a úst. Jedinou záchranou byl úprk do stínu vysokého lesa.

Po příchodu domů nebyla situace lepší – jižní osluněná strana domu byla celá obsypaná slunéčky. Stěna doslova obživla, vlnila se a jen sem tam pod jejich nánosem prokoukla žlutá barva fasády. Jejich počty šly do tisíců. A infarktové stavy se o mě začaly pokoušet po vstupu do domu: stěny, strop, záclony, okna – to vše bylo okupováno. A ten zápach. Co teď? Otevřu okno, abych je smetákem vymetl. Efekt opačný, počet slunéček v domě se minimálně zdvojnásobil a zápach zesílil. Navíc přibyly na omítce i žluté páchnoucí skvrny. Paráda. Zavřu okno, vezmu smetáček a snažím se je smést na noviny. Sisyfofská práce. Úspěch docílen až s vysavačem. Bohužel z důvodu vydávaného aroma po každém jeho zapnutí se z nového vysavače stal jen vysavač na „berušky“. Mohutná invaze pokračuje několik dní. Lákáni tepelnou pohodou vylézají hladové a žíznivé ještě při štědrovečerní večeři a pletou se nám do jídla. Už jste někdy snědli berušku? Ta báječně odporná hořká chuť. Úplná delikatesa. Trable se slunéčky pokračují prakticky dodnes, neuděláme v domě krok, abychom na ně nenarazili.

O jaké „mršky“ se vlastně jedná a kde se vůbec vzaly? Jedná se o slunéčko východní (Harmonia axyridis), u nás nepůvodní, nyní ale běžný druh v západní a střední Evropě. Slunéčko původem z jihovýchodní Asie bylo v 80. letech 20. století uměle vysazeno v Severní Americe jako přirozený nepřítel zemědělských škůdců. Počátkem 21. století byl druh dovezen do sadů a skleníků v Německu a Holandsku. Záhy se začalo postupně rozšiřovat do volné přírody rychlostí stovek kilometrů ročně. V Česku bylo poprvé ojediněle pozorováno v roce 2006, nyní se však hojně vyskytuje na celém území republiky. Na jaře ho snadno nalezneme ve městech na okrasných keřích živých plotů. Během léta se nejvíce množí na lípách, a to jak v parcích, tak ve volné přírodě. V jehličnatých lesích ho nenajdeme. V původním asijském prostředí přezimují shromážděná ve štěrbinách skal, u nás hledají místo i v dutinách stromů a pod kameny, lákají je domácnosti.

Slunéčka východní poznáme snadno: dospělí jedinci jsou velikostí podobní slunéčku sedmitečnému, ale barevně jsou velmi proměnliví a žádná jejich barevná forma není úplně shodná s jiným u nás žijícím druhem. Základní zbarvení krovek je červené se symetricky rozloženými černými skvrnami. Počet skvrn je variabilní a může dosáhnout až devatenácti. Larvy jsou vybaveny ostny a jsou tedy pro predátory těžko stravitelné. Slunéčko východní se živí mnoha druhy mšic, mer a jiného drobného hmyzu na rostlinách. Charakteristikou slunéčka je jeho velká žravost a nevybíravost. Kromě škodlivého hmyzu totiž ráda spořádá i vajíčka a larvy jiných slunéček a užitečných zlatooček. Pokud není dostatek mšic, živí se i sladkou šťávou z dozrávajících bobulí révy a úrodu tak při vylisování znehodnocují hořkými a páchnoucími látkami, která obsahují.

Je toto „asijské“ slunéčko užitečné? I když slunéčko východní konzumuje některé druhy škůdců, kterými jejich evropští druhy pohrdají, a může tedy být pro některé zemědělce přínosem, tak mezi entomology je vnímáno spíše negativně. Toto „asijské“ slunéčko vytěsňuje jiné původní druhy slunéček živící se mšicemi, doslova je žere. Je daleko agresívnější, plodnější a do podzimu déle aktivní než naše původní druhy. Ještě začátkem října při dostatku potravy a teplého počasí klade vajíčka, zatímco naše slunéčka už se dávno chystají k zimnímu spánku. Dochází tak k poklesu biodiverzity. V České republice žije asi osmdesát druhů slunéček, z nichž dříve tolik hojné slunéčko dvoutečné bylo právě nahrazeno tímto invazním druhem. A určitě se změní pohled na roztomilé „berušky“ lidem, kteří bydlí v cestě jejího hledání zimoviště, kdy na podzim nalétávají ve velkých počtech na fasády domů, či se přímo nastěhují do bytů. Nebezpečná pro člověka nejsou, spíše obtěžující. Jejich kousnutí však mohou být bolestivá a páchnoucí látky, které vylučují z nožiček, mohou při kontaktu s kůží vyvolat alergickou reakci.

Co napsat závěrem? Sluníčko, sluníčko! Kam poletíš? Do nebíčka nebo do peklíčka? Ze známé dětské říkanky bych po zkušenostech s Harmonia axyridis zřejmě volil druhou možnost. Zajímavé, jak tito drobní tvorečkové dokáži člověka potrápit.

Zdroje:

• Nedvěd, O.: Slunéčko východní (Harmonia axyridis) – pomocník v biologickém boji nebo ohrožení biodiverzity? Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích 2014
•  wikipedia.

Ing. Michal Fišer
revírník, LS Bučovice