Úvodní stránka

Stejně jako vnímáme nástup nové techniky a nových technologií v různých oborech lidské činnosti, tak i v lesním hospodářství se mu nelze vyhnout.

Všichni registrujeme nástup PC technologií, mobilů, nových a výkonnějších strojů, prostě prostředků, které ulehčují náš život. Současně jsme si vědomi, že novinky často s sebou přinesou i nové postupy, přístupy, jiný způsob uvažování. A je na nás abychom využívaly přednosti novinek a redukovaly jejich zápory.

Je naprosto logické, že i tak konzervativní odvětví, jakým je lesní hospodářství, se těmto trendům nevyhne. Můžeme sice nostalgicky vzpomínat na časy, kdy se v našich lesích pracovalo s motykou, sekerou, ruční pilou, po porostech se dříví snášelo ručně, přibližovalo koňmi a odváželo na koňských povozech. Po lese chodil hajný s puškou a holí, jíž vyháněl klestaře z lesů. Je už pryč doba, kdy se v 60. letech minulého století prosadily motorové pily, kdy v porostech jezdily traktory, kdy dříví odvážela nákladní tatrovky, kdy lesník jezdil na motorce, či trabantem.

Nedivme se tedy, že nyní v 21. století potkáváme v lesích moderní techniku, která ulehčuje a zefektivňuje dřinu lesních dělníků, která omezuje rizika práce v přírodním, často nepředvídatelném prostředí. A tak se při svých toulkách přírodou setkáte s těžebními stroji, s vyvážecími a odvozními soupravami, na pasekách s „burácejícími“ drtiči či stěpkovači klestu, lesníka potkáte v terénním autě s mobilem a často i notebookem na sedadle auta.

Často se lesník při své práci setkává s názorem, že lesní přírodní prostředí je technikou nenávratně devastováno, že lesy jsou „řidší“ než bývávaly, že lesník je nepřítelem přírody. Ale je nutno si uvědomit, že les má mimo svých neprodukčních funkcí (vodní hospodářství, ovzduší, rekreace, prostředí pro zvěř, rostliny) i svou produkční funkci, kdy dřevařskému sektoru dodává dříví na zpracování. Všem se nám přece líbí pěkná dřevěná sedací souprava pod pergolou na zahradě, dřevěný srub, nábytek z masivu, potřebujeme papír na psaní na balení dárků.

V životě je vždy „něco za něco“. Hledejme tedy cesty, jak ne pouze kritizovat a negovat, ale i pozitivně vnímat změny v lesnickém oboru. Že lze každý nový dobrý úmysl zneužít, že amatérismus často nadělá více škod než užitku, o tom nás historie nesčetněkrát již poučila. Vždyť i technika je pouze nástroj, který má člověku sloužit a který má člověk ovládat. Nesmí tomu být naopak.

A tak když při své procházce lesem potkáte kácecí stroj, vyvážecí soupravu, nesnažte se zvědavě a „tajně“ přiblížit co nejblíže. Padající kácený strom vás může velice snadno dostat do smrtelného nebezpečí. Nevjíždějte při svých cyklotúrách pod stroje, které vykládají nebo nakládají dříví. Hrozí nebezpečí úrazu, kdy kláda vypadne z kleští stroje a zasáhne nepozorného turistu. Štěpkovače při práci raději pozorujte jen z uctivé vzdálenosti, neboť odlétnutá štěpka může i na 20 metrů vyrazit oko. I když ze  skládky dříví je dobrý rozhled po krajině, nevylézejte na ně. Může dojít k rozvalení a pohybu kusů na skládce a velice těžko se zavčas seskakuje.

Jsem přesvědčen, že většina lidí, kteří pracují v lesnictví, a to i ti s moderními „hlučícími“ stroji, má zájem na tom, aby provedli profesionální práci a výkon s ohledem na minimální dopad na životní prostředí. Vždyť i tito lidé chodí do lesa na houby, na procházky, provozují myslivost, chodí či jezdí do lesa odpočívat, regenerovat. I oni mají přírodu rádi.

Jiří Rapouch