Některé úvahy nad suchými obdobími v oblasti působnosti Lesní správy Znojmo

Datum publikace:

Již od vzniku LČR, s. p. se začala stále výrazněji projevovat změna klimatu v oblasti působnosti Lesní správy Znojmo. V této oblasti nebyly a nejsou neobvyklé krátké i delší periody sucha a flóra i fauna je na ně přivyklá. Přesto celé toto území podle meteorologických měření od roku 1900 patřilo až do začátku devadesátý let minulého století do humidní, tedy vlhké oblasti.

Od roku 1992 do roku 1995 přišlo první velké období sucha s kalamitním rozšíření podkorního hmyzu zakončené rozsáhlou námrazovou kalamitou. Po ní následovala krátká perioda vlhkých roků, která zastavila šíření škodlivých hmyzích činitelů. Ale od té doby již nastalo postupné a trvalé ubývání zásob vody v půdě. Staré odvodňovací strouhy vyschly, stejně i zurčení lesních potůčků po většinu roku ztichlo. Zásoby vody v půdě neobnovily na původní stav ani vlhké roky s povodněmi, kdy voda sem přitekla z jiných částí republiky. Tento stav umocňovaly i zvyšující se teploty.  Viz graf níže:

Poměr mezi srážkami a průměrnou teplotou za dané období a v dané oblasti vyjadřuje Langův dešťový faktor. Číslo 60 v ročním období je považováno za hranici mezi aridním (suchým) a humidním (vlhkým) klimatem. Další graf ukazuje, že na Znojemsku převažuje aridní, tedy suché prostředí, které vede ke stálému, pozvolnému ubývání vody v půdě:

Lesy mají značnou adaptabilní schopnost a dokáží se vyrovnávat s mnohými extrémy. Avšak rok 2015 znamenal pro mnoho oblastí takový nedostatek vody v půdě, že se nastartoval na mnoha místech proces rozpadu porostů v závislosti na dřevině, typu půd, expozicích a dalších okolnostech, které ani nedokážeme postřehnout.

Z dřevin byly na Znojemsku nejvíce postiženy smrky, borovice, modřín, na některých lokalitách i duby, kleny a lípy. Aby toho nebylo málo, tak houbové choroby decimují jasany. Díky suchu však paradoxně ustoupilo chřadnutí olší. To vše přirozeně vede ke snižování zakmenění a může vést i ke vzniku lesostepí až stepí, což podle archeologických výzkumů nebývalo nic neobvyklého.

Přirozenou reakcí na oteplování je posun vegetačních pásem a tedy také posun suchomilných dřevin z jihu na sever a z údolí do hor. Rychlost oteplování však možná bude tak velká, že přirozené šíření vegetace nebude stačit a na určitou dobu nastoupí křoviny a pionýrské dřeviny. Introdukce jižních evropských druhů stromových dřevin v určitém omezeném rozsahu je podle mě žádoucí. Přiměřený rozsah introdukce by měl být podstatně vyšší, než jaký dnes ochrana přírody povoluje, ale snad zase ne neomezený.

Jak na to má reagovat znojemský lesník?  On ví, že všemi nákladnými opatřeními může jen zpomalit proces chřadnutí a odumírání dřevin a čekat na změnu počasí, která by mohla zrevitalizovat chřadnoucí dřeviny. On tuší, že zalesnění kalamitních holin bude poplatné situaci na trhu se sadebním materiálem a pracovními silami a jeho představy o změnách druhové skladby mohou vzít za své. On ví, že za této situace projekty, které musí tvořit, platí v detailu z větší části jen v okamžiku vzniku.  On také vidí, že obchodní model nastavený na standartní situace je velice těžkopádný a neumožňuje pružně reagovat na vnější změny zvláště, když neměl jasnozřivou kouli při tvorbě projektů na několik let dopředu. Když se podívá do zahraničí, tak vidí, že se někde zabývají dopady probíhající změny klimatu již nejméně dvacet let a vydávají doporučení, jak reagovat na měnící se podmínky v jejich zemích. Je si také vědom toho, že při současném kvalifikovaném standardu stavu lesa, pomocí něhož hodnotí lesnická inspekce, není možné získat vynikající hodnocení. On má za cíl udržet les na místech, které se dnes stávají přirozenou lesostepí až stepí, předpisy však tuto situaci neznají.

A tak jako nejnižší článek řetězu bere na sebe odpovědnost a musí se oprostit od zažitých stereotypů. Snaží se odstupovat od velkých monokultur a plánuje založit skupinovitě smíšené porosty. Vzhledem k nejistotě realizace jarního zalesňování bude zkoušet výsevy semen a tiše doufat, že se z nich vyselektují odolní jedinci. Praktické zkušenosti vzdálených předků s tímto způsobem zalesňování se však již vytratily, a tak bude muset trochu experimentovat, i když má bohaté zkušenosti s výsevem ořešáku černého a žaludů. Zkusí vyset kaštanovník setý, borovici, jedli, břízu a habr. Vysel by i jiné dřeviny, ale v roce 2017 byla neúroda, květy na jaře pomrzly a zásoby semen v Semenářském závodu Týniště byly omezené.

Využije také topolu šedého, přirozeného křížence osiky a topolu bílého, který se vyskytuje ve vynikající kvalitě v luhu u Jaroslavic. Výzkumníci v rámci grantu vypsaného NAZV (dotační výzkumný titul) zjistili, že většina kvalitních jedinců je geneticky shodná a jedná se zřejmě o celé porosty vzniklé vegetativní cestou z jednoho jedince. Vzhledem k vynikající kořenové výmladnosti a schopnosti tohoto šedého topolu tvořit smíšené porosty bude vhodné založit další porosty tohoto druhu, zejména jako náhrada za odcházející jasan. Věnuje větší pozornost i dubu pýřitému, protože proti ostatním dubům se jeví jako odolnější proti suchu.

Znojemský lesník ví, že nelze v plné míře obnovit kalamitní plochy zase smrkem nebo borovicí, ale také ví, že i další generace budou potřebovat jehličnaté dříví. Chtěl by ve větší míře obnovovat jedli bělokorou, jako vhodná se jeví také jedle obrovská a douglaska. Ale co ty náklady s tím spojené? Neosvědčil se zerav řasnatý (Thuja plicata), možná by se někde osvědčila metasekvoje tisovcovitá (Metasequoia glyptostroboides)?

V působnosti znojemského lesníka jsou také prostory, které by již dneska byly přirozenou křovinatou stepí, ale kde dnes roste akát, který dává krajině typický ráz a užitek a docela dobře přežívá dlouhé periody sucha. On však bude hledat způsoby, jak i tyto porosty zpestřit a akátové porosty zbytečně nerozšiřovat.

Přeji těmto odvážným a iniciativním lesníkům, aby byli alespoň trochu podporováni ve svém úsilí zachovat produktivní les a měli úspěchy i v tak obtížném období.

Ing. Přemysl Voborník
zástupce lesního správce, LS Znojmo

Fotografie: Ing. Štěpán Pospíšil