Úvodní stránka

Byl čtvrtek 5. března LP 1914. V kanceláři polesí v Dolní Lomné zazvonil v dopoledních hodinách telefon. Zdejšímu polesnému Františku Ježovi volali kolegové z arcivévodské lesní správy v Bukovci, zda-li se chce zúčastnit honu na vlka.

Bukovečtí lesníci v tento den při pravidelné pochůzce revírem Gírová objevili v hlubokém sněhu čerstvé stopy vlka. V té době byl vlk mimo jakoukoliv ochranu, byl považován za škodnou, kterou je třeba za každou cenu zlikvidovat. Po návratu na lesní správu podali lesníci hlášení z terénu o stopě vlka svému vedoucímu inž. Bedřichu Helmovi. Ten neváhal a ještě téhož dne na odpoledne pozval 10 střelců, vesměs lesníků z okolí, na vlčí hon.

Leč byla obstavena kolem čtvrté hodiny odpolední. Několik místních lesních dělníků s mohutným křikem začalo leč tlačit. Polesný F. Jež ve svých písemných vzpomínkách uvádí: „Křik honců byl až nelidský, a to proto, že vlk dokázal nahnat strach i urostlým dřevařům. Jejich křik se nesl daleko zdejšími hvozdy. Stále silně sněžilo, a tak možnost výstřelu na tak vzácnou trofej se mi zdála nemožná. Vlk přece nebude čekat, až k němu honci dorazí. Určitě už leč opustil. V jednom okamžiku však sněžení ustalo a k mému obrovskému překvapení se proti mně ve vzdálenosti okolo 50 m objevila silueta vlka. Neváhal jsem a vystřelil. Vlk se převrátil na bok a zůstal namístě bez pohnutí. Hrubé broky projely přímo srdcem.“

Místní hostinec v Bukovci prý zažil tenkrát bujarý večer. Tak vzácná trofej se přece musela pořádně zapít. Ale o tom se úspěšný lovec raději moc nerozepisuje.

Dnes je vlk přísně chráněným živočichem. Těší mne, že v posledních dvaceti letech jsou jeho stopy v Beskydech dobře čitelné ve sněhu či blátě. A to je dobře. Beskydy byly po tisíciletí jeho domovem. Člověk však rozhodl jinak. Právě od roku 1914 až po začátek 90-tých let minulého století byly Beskydy prakticky bez vlků. Vlci byli dočista vyhubeni. Jenom doufám, že si v Beskydech vlci našli nový domov, který jim člověk už nikdy nevezme.

Při příležitosti staleté vzpomínky na ulovení posledního vlka v Beskydech se Lesní správa Jablunkov v rámci výrobní porady dne 11. 3. 2014 rozhodla poctít místo jeho skonu. Naši předci na místě, kde vlčí světla naposledy vnímala krásu zdejších lesů, kde slecha vlka naposledy zaslechla jejich šum, na místě, kde se navždy zastavily silné běhy šelmy, které byly schopny uštvat i silného jelena, postavili kamenný obelisk s jednoduchým nápisem: VLK 1914.

Ing. František Lipowski,
lesní správce