Přírodní park Džbán
Datum publikace:
Přírodní park Džbán byl vyhlášen v roce 1994 na ploše 416 km2, leží mezi městy Žatec, Louny, Slaný a Rakovník. Posláním přírodního parku je zachování unikátní krajiny džbánské křídové tabule s ohledem na členitost území, lesní porosty, charakteristickou flóru a faunu, mimolesní zeleň. Jedná se o zelenou enklávu mezi podkrušnohorskými hnědouhelnými pánvemi a lesními komplexy Křivoklátska.
Vydejme se poznat tajuplnou krajinu, kde se psala historie českého státu, je zde doma zelené zlato – chmel. Kraj, kde se prolíná kulturní krajina s divokou, nezkrocenou divočinou v údolích potoků a na příkrých svazích. Možná, že po přečtení zjistíte, že je to trochu jinak.
Návštěvník parku se potkává s historií prakticky na každém kroku. Světlá hornina opuka, tvořící geologický podklad celé oblasti, obsahuje ulity měkkýšů a jiné tělesné schránky živočichů z druhohor, byla používána na stavby domů a kostelů. Už od doby železné obyvatelé tohoto kraje využívali hřebeny pahorkatiny ke stavbě hlavně obranných staveb, jejichž vyvýšená poloha skýtala obráncům vyšší šance k odražení útočníků, ale také k jejich včasnému odhalení. Výše zmíněné mohou návštěvníci posoudit například na vrchu Výrov na severozápadě nad obcí Třeskonice.
Za časů prvních Přemyslovců Džbán tvořil hraniční pásmo mezi Čechy a Lučany, U Peruce potkal Oldřich Boženu, na Dřevíči lovil zvěř. Po našich předcích se nám zachovalo několik hradů, například Pravda u Domoušic, Džbán u Třeboce či Dřevíč u Kozojed. Ano, historií to tu žije …
Co se týče zastoupení rostlinných druhů, Džbán je pestrou směsicí rostlin endemických, běžných domácích druhů a bohužel i zavlečených druhů jako jsou například bolševník velkolepý či křídlatka sachalinská. Větší druhovou pestrost je nutné hledat především ve smíšených a listnatých lesích. Ze skupiny vzácných či přísně chráněných rostlin lze jmenovat kýchavici černou, zvonovec liliolistý, vstavač nachový, střevičník pantoflíček, okrotici bílou, okrotici dlouholistou či třemdavu bílou. Stromy a keře zastupují mimo jiné jedle bělokorá, borovice lesní, smrk ztepilý, dub zimní a letní, vzácně i dub pýřitý, buk lesní, jeřáb břek, muk, ptačí a džbánský. Snahou našich předků o vyšší produkci dřeva se do této oblasti dostaly další druhy stromů, nejvíce je vidět modřín evropský, dále douglaska tisolistá, borovice černá, borovice vejmutovka, borovice banksovka.
Rozmanitost živočišných druhů si nezadá s rostlinnou. Zmiňme třeba zástupce obojživelníků – čolek obecný, velký či horský, mlok skvrnitý, kuňka obecná, rosnička zelená. Z plazů lze potkat slepýše křehkého, ještěrku obecnou, užovku obojkovou, vzácně zmiji obecnou. Z ptačí říše lze obdivovat žlunu zelenou, strakapouda malého, jestřába lesního, výra velkého, čápa černého. Z hmyzí říše lze najít zástupce mravenců, vážek, brouků i motýlů. Nejvíce viditelní jsou zástupci savců nebo známky o jejich pobytu. Nejčastěji lze spatřit zajíce polního, lišku obecnou, srnce obecného. Spíše než s prasetem divokým se návštěvníci parku setkají s výsledky jeho shánění potravy. Majestátnou zvěří zdejších lesů jsou jeleni lesní, početností je však v poslední době předčí jejich vzdálený příbuzný jelen sika japonský, dovezený před sto lety na Plzeňsko a v posledních letech rozšířený na území téměř celé republiky.
Přírodní park Džbán je cenným zdrojem poznání a inspirace pro návštěvníky, kteří ocení jeho přírodní krásy, druhovou pestrost a rekreační funkci.