Šelmy v Beskydech
Datum publikace:
Na celoevropské poměry jsou právě Karpaty jedinečné v tom, že zde nacházejí nepřetržitě svůj trvalý domov všichni tři zástupci velkých šelem. Bulharsko, Rumunsko, Ukrajina – to jsou dnes státy, které z tohoto pohledu budí respekt a uznání mezi mysliveckou veřejností, kde nejen trofeje velkých šelem dosahují vynikajících hodnot, ale i hodnoty trofejí jelenů, divočáků a srnců budí respekt. V pozadí nezůstává ani Slovensko, zde jsou však možnosti získání trofejí velkých šelem přísně regulované, rys je pak celoročně chráněn.
Jelikož lesy ve správě Lesní správy Jablunkov mají společnou „zelenou“ hranici s lesy slovenskými v délce větší než 10 km, je nasnadě, že migrace šelem ze Slovenska do nejzápadnějšího cípu Karpat – Moravskoslezských Beskyd – je přirozený jev, a tudíž i na Lesní správě Jablunkov zaznamenáváme každoročně důkazy přítomnosti jak rysa a vlka, tak i medvěda.
Dovolím si zde uvést vlastní pohled na přítomnost těchto šelem v lesích Jablunkovska a v Beskydech obecně. Sám jsem aktivní myslivec a zároveň pracuji jako lesník. Právě z těchto důvodů jsem byl již nesčetněkrát svědkem zajímavých až úporných diskuzí na téma „velké šelmy, myslivost, stav lesa“. Musím se i přiznat, že zdejší příroda mi párkrát nabídla jedinečnou příležitost přímého pozorování všech tří zástupců velkých šelem. Jsou to určitě okamžiky, které se jen tak člověku z paměti nevytratí.
Je jasné, že jiný názor na přítomnost šelem v honitbách budou mít myslivci, jiný lesníci a jiný zástupci různých organizací a uskupení s výhradním zaměřením na ochranu přírody, obecně je budu nazývat ochránci přírody.
Úvodem musím ale sdělit, že svým způsobem roli ochránce přírody plní i poctiví myslivci a zejména lesníci. Zvlášť bych v dnešní době poukázal na myslivce, kteří jsou mnohdy prezentováni různými skupinami jako nenasytní zabijáci zvěře, kterým jde jenom o trofej, případně zvěřinu. Často jsou podezřívání, že velké šelmy jsou jejich úhlavní nepřátelé a tudíž jejich jediným zájmem je jejich likvidace. Kdo se více touto problematikou zabývá, dá mi jistě za pravdu, že v obdobném duchu jsou vykreslování i myslivci v sousedním Slovensku. Pokud by tomu tak skutečně bylo, pak by Slováci neřešili co s přemnoženými medvědy, státní organizace včetně ochrany přírody by určitě nesouhlasily s regulačním odlovem vlka. Neřešily by se škody spárkatou zvěří na zemědělských pozemcích a lese, neboť nenasytní myslivci by vše odstřelem jednou provždy vyřešili.
Rovněž každý lesník je i ochráncem přírody. Svou prací velice silně dokáže ovlivnit stav lesa, který je vlastně domovem pro veškeré lesní živočichy a tudíž i pro šelmy. Jestliže v Beskydech tyto šelmy prozatím nacházejí dobré podmínky k životu, pak svůj nemalý podíl na uchování a zlepšování těchto podmínek mají samozřejmě i lesníci. Les jako takový dnes tvoří v naší krajině nejzachovalejší přírodní prostředí vůbec a troufám si říct, že do budoucna jeho význam z hlediska uchování přírodních hodnot neustále poroste.
A nyní k vlastním názorům:
Negativní role myslivců tak, jak je mnohdy prezentována např. přes média či v osobním kontaktu s tzv. antimyslivci, je silně přeceňována. Trvalý výskyt rysa v Moravskoslezských Beskydech lze pozorovat již od konce padesátých let minulého století. To byla doba, kdy platilo heslo „škodné zmar“ a přesto se životaschopná populace rysů zde udržela do dnešních dnů a dle vyjádření jednoho z největších znalců a obdivovatelů rysů, pana Ludvíka Kunce, je početní zastoupení rysů v Beskydech na optimální úrovni. Tudíž negativní vliv již několika generací myslivců na zdejší rysí populaci není vůbec prokazatelný. Vlci i medvědi se v Beskydech začali stále častěji vyskytovat až od poloviny devadesátých let minulého století a troufám si říci, že jejich populace je vlastně stagnující. Proč tomu tak je, lze jen těžko argumenty doložit. Faktem zůstává, že vlci mají na slovenské straně Beskyd svoji zákonitou dobu lovu a mohou být takto účinně početně regulováni. Navíc, kdo zná turistický ruch na našem území a na území slovenských Beskyd, musí jednoznačně přiznat, že více tolik potřebného klidu pro vlka a medvěda se najde vždy na straně našich sousedů.
Někteří myslivci se zbytečně obávají snížení počtu srnčí a jelení zvěře šelmami. Někteří jsou skutečně ochotní tvrdit, že velké šelmy mohou v honitbách zvěř – kořist – totálně vyhubit. Ale ještě se nikde a nikdy nestalo, že by predátor svou kořist vyhubil. Tím by totiž zásadně ohrozil i svoji existenci. Naopak, v čem mají myslivci pravdu vůči mnohdy stále se opakujícím frázím ochranářů, je fakt, že šelmy neloví pouze nemocnou zvěř. Například vlci jsou schopni uštvat i toho nejsilnějšího jelena. Přirozeným zadáním velkých šelem i v našich podmínkách zůstává regulace stavu své kořisti (černé, srnčí a jelení zvěře) a udržování její dobré fyzické a tím i trofejové kondice.
Jakou roli hrají v otázce výskytu šelem v Beskydech lesníci? Myslím si, že jejich role je zde vnímána jak myslivci, tak i ochranáři a veřejností pozitivně. Tím, že se lesníci starají o udržení dobrého stavu lesa, vytvářejí neustálé vhodné podmínky jak pro šelmy, tak i pro dostatečné množství kořisti. Pokud někde lesníci tlačí na snížení počtu spárkaté zvěře – kořisti šelem, není to z důvodu snížení potravní nabídky šelmám, ale právě z obavy o udržení dobrého stavu lesa. Býložravá zvěř totiž dokáže při přemnožení vážně ohrozit obnovu lesa.
Zastávám názor, že orgány ochrany přírody, především Správa chráněné krajinné oblasti Beskydy (SCHKOB), mají ze svého pohledu zdravý názor, že trojice velkých šelem do Beskyd patří. A snaží se i ve spolupráci s lesníky vytvářet šelmám vhodné existenční podmínky, a to především vyhlašováním nových rezervací, kde přece jenom lze obecně zajistit větší klid. Častokrát právě SCHKOB z titulu výkonu funkce státní správy lesů a ochrany přírody se snaží rozumnou cestou zabránit různým aktivitám turistického či stavebního charakteru, které by měly zásadní a negativní vliv na životní prostor šelem v Beskydech.
Co je dle mého názoru dnes limitujícím faktorem výskytu většího počtu vlků a medvědů v Beskydech? Především je to již zmiňována otázka klidu v našich lesích. Společnost neustále vyvíjí další a další tlak v podobě různých celoročních turistických aktivit, stále se rozšiřujících běžeckých tras, cyklotras, organizování různých nočních přechodů atd. Samostatnou kapitolou je pak bezproblémová možnost migrace velkých šelem ze Slovenska západním směrem. Stačí se podívat na hustotu silničního provozu a je snad každému jasné, jaký stres musí migrující zvíře zažívat.
Jak se může řadový návštěvník – turista – například v lesích jablunkovska přesvědčit, že velké šelmy se zde skutečně vyskytují? Tak třeba v zimním období na sněhové pokrývce může spatřit velkou kulatou stopu o průměru cca 10 cm bez jasně otištěných drápů, což je stopa rysa. Rozpoznat stopu vlka od stopy běžného psa je dosti náročné. To zvládne jenom odborník. Stopu medvěda na jarním sněhu určitě pozná i laik, podobá se hodně stopě bosého člověka, je však o hodně širší a hlavně jsou v ní otištěné velké drápy. Přítomnost šelem lze zjistit i podle zbytků kořisti. Pokud rys uloví srnčí zvěř, většinou kořisti oddělí hlavu od trupu. Pak se sám nasytí pouze čistou svalovinou. Vnitřností se prakticky nedotkne. Pokud se podaří ulovit či nalézt uhynulou zvěř medvědovi, pak jasným důkazem jeho hodování je přednostní konzumace vnitřností kořisti. To naopak po vlcích nezbude z kořisti většinou nic, a pokud, tak stoprocentním identifikačním znakem úspěšného lovu vlka je ponechání zbytků rozkousaných silných kostí, což domácí psi nesvedou. Samozřejmě, že přítomnost šelem lze bezpečně rozpoznat i podle trusu, ale to je záležitost spíše pro odborníky.
Přejme si, aby i do budoucna byli stálými obyvateli beskydských lesů rysi, vlci i medvědi. Patří sem. Tolerujme je a snažme se jim zajistit podmínky a možnosti existence.
Ing. František Lipowski