Úvodní stránka

Návštěvník Českého Slezska se trochu podiví, kudy to postavili předkové hlavní silnici, když se musí vléci  za kamionem lesem do Hrabyňského kopce na cestě z Opavy do Ostravy a musí opustit pohodlnou rovinu široké nivy řeky Opavy. A možná že ho trochu osvěží pohled na dlouhý pás zalesněných severních úbočí Nízkého Jeseníku.

Zvědavému návštěvníku můžeme dát několik odpovědí na to, proč lesy revíru kolem Hrabyně vyrostly do své nynější podoby.

Bývá pravidlem, že lesnická historie začíná u Marie Terezie. Také nejstarší popisy lesů katastrů obcí Mokré Lazce, Hrabyně, Lhoty a Smolkova pochází z této doby. Zajímavá je informace o vysokém zastoupení jedle dosahujícím až dvě třetiny plochy. Významný dopad mělo válečné střetnutí schopné rakouské císařovny s všehoschopným Pruskem. Generál Laudon dělal, co mohl, ale ztrátě většiny Slezska nezabránil. Zemskou hranici tvořil na dalších 170 let tok řeky Opavy a lesy panství Štítina a Hrabyně se staly hraničními hvozdy. To znamenalo pro lesy důležitou podmínku, že se nesmí odlesňovat pro zemědělství, ale budou chránit tento úsek hranice. Vlivný majitel panství na Hrabyni si také vymohl u Vídeňského dvora, že nová císařská silnice do hlavního města Rakouského Slezska povede kolem jeho zámku. Tak byly položeny základy pro budoucí vývoj lesních porostů mezi Ostravou a Opavou.

Další neshody si Rakousko a Prusko vyříkaly u Hradce Králové a důsledky se projevily zvýšeným úsilím při výrobě železa a s tím spojenou těžbou černého uhlí na celém Ostravsku. Protože důl spolyká ohromné množství dřeva, začaly se měnit přirozené lesy ve smrkové monokultury. Když konečně byly obě velmoci na jedné lodi, potopila se.

Nově vznikajícímu Československu se sice podařilo získat kus levého břehu řeky Opavy, celé Hlučínsko, ale sousedem zůstalo nové Německo a jádrem obrané linie v našem úseku se stala pevnost Smolkov v zalesněném kopci Padařov mezi Hájem a Hrabyní. V lesích i na polích vyrostla jistě důmyslná, ale nevyužitá síť betonových hřibů. Dále v lesích začaly vyrůstat kasárna, avšak než se mohla naplnit vojskem a v lesích začít válečné operace, byla hranice mimo dostřel a hospodářem v našich lesích Třetí říše. Německé lesnictví mělo (a má) vysokou úroveň, ale válečná mašinérie si vybírala svou daň i v lesních porostech. Začaly se zvyšovat těžby kvalitního stavebního jehličnatého dříví a příroda začala zachraňovat sebe sama náletem buku a habru, který, jak je patrné z názvu obce i revíru, je zde původní co lidská paměť sahá.

Ač je to k nevíře až do dubna roku 1945 nemáme žádné zprávy o nějaké živelné nebo lidmi způsobené katastrofě, která by radikálně poškodila nebo zničila lesní komplexy v okolí Hrabyně. Válečné operace v posledních dnech války udělaly z tichých lesních zákoutí jedno velké bojiště. Jen s malou trochou nadsázky se dá říci, že, snad vedle Prahy, je to poslední a největší bojiště na území naší republiky. Záměr, aby lesy nad údolím řeky Opavy chránily naši zem, nevyšel a paradoxně posloužil nepříteli jako jedno z míst posledního vzdoru. Žádná škoda na lesních porostech se nedá srovnávat s utrpením lidí, kteří to prožili. Přesto nám ještě dnes lesy ukrývají důkazy a náznaky obrazů tehdejší zkázy.

Řada rozstřílených porostů musela být zcela obnovena. Pro nenáročnost a rychlou návratnost nejvíc znovu smrkem. Terén byl hustě rozbrázděn tisíci zákopů a kráterů od bomb a granátů. Střepiny musely lítat opravdu hustě, protože na celém revíru se téměř nenašel strom, ve kterém by pilaři nenašli železný „šplitr“. Častěji víc než jeden.  Co nevybuchlo, válelo se po polích a lesích. Do dnes se zde nachází ještě nebezpečně účinná munice, jak se o tom přesvědčili stavitelé nové dálnice.

Tady se nám uzavírá jeden kruh historie, když se znovu potkaly lesy chránící hranici a cesta jí kdysi limitovaná. Již v šedesátých letech, kdy nevyužitá kasárna v lese chátrala, začaly vznikat plány na překonání zakletého Hrabyňského kopce. Do roku 1989 většina plánů vedla trasu lesními komplexy, i když v místě bývalých kasáren, taky stojících v trase projektů, zatím vyrostlo gigantické rehabilitační centrum. Posun v ekologickém myšlení a široká shoda obcí i investora dala vzniknout dle mého názoru zajímavému projektu, který se již začal realizovat. Minimalizovalo se odlesnění a členitosti terénu jsou řešeny třemi mosty, které v rámci zadání umožní maximální propojení obou stran dálnice.

A tak se vize, vnucená Marii Terezii neúspěšnou válkou s Pruskem, stane reálnou ve sjednocené Evropě. Zachová se rozsáhlý lesní komplex mezi Ostravskou aglomerací a Opavou a přitom cesta mezi nimi přestane být utrpením. Přinejmenším v úseku revíru Hrabyně.

Tomáš Smolka