Bobr v lesích Strážnicka
Datum publikace:
Pozoruhodný je jeho svrchu zploštělý, lysý ocas, pokrytý šupinami, zadní nohy s prsty až 20 cm dlouhými, spojenými plovacími blanami, zdvojený dráp na druhém prstu zadní nohy, sloužící k úpravě srsti, drobné oči se zatahovací blanou a další tělesná přizpůsobení se způsobu života. Během vegetačního období se bobr živí bylinnou potravou, na podzim a v zimě pak přechází postupně na konzumaci listů, větviček a kůry stromů. Z olistěných větví si pod vodou vytváří zimní zásoby. Právě kvůli zajištění dřevinné části své potravy kácí stromy.
Bobřím obydlím jsou podzemní nory, které bývají někdy doplněny tzv. bobřími hrady – hromadami větví utěsněnými hlínou. Vchod do bobřího obydlí je vždy pod hladinou vody, samotná obytná část pak nad úrovní hladiny. Z vody vylézá bobr buď přímo na břeh (na těchto místech jsou patrná vyhlazená koryta vedoucí z vody, vytvořená pohybem bobra a taháním uhryzaných větví do vody), nebo několik metrů dlouhými tunely, ústícími na pevnině.
Bobr byl v českých zemích vyhuben v polovině 18. století, obdobně jako o století později na většině území sousedních států. Do naší krajiny se začal vracet na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století díky přirozené migraci i umělému vysazování.
Na Strážnicku, v lužních lesích řeky Moravy, jsme začali pozorovat známky jeho přítomnosti ve zdejších vodách a jejich okolí začátkem nového tisíciletí. Vzhledem k tomu, že bobr vychází za potravou navečer a v noci, první, co nás na jeho přítomnost upozornilo, byly ohryzané paty stromů stojících v bezprostřední blízkosti vody. Protože se jednalo převážně o vzrostlé jedince, měla jejich likvidace bobrem negativní vliv na ráz příslušných lokalit.
Bobří činnost v mladých lesních porostech, likvidující je postupně od vodních ploch dále, již z estetického pohledu není tak zničující, zasahuje však srdce lesníka tím, že ničí výsledky jeho mnohaleté práce. Při kácení stromů si mnoho nevybírá, vyhýbá se snad jen nepůvodní dřevině javoru jasanolistému.
V průběhu let se bobr v lužních lesích na Strážnicku rozšířil do řady dalších lokalit, pravidelně se opakují škody zničením částí lesních porostů. Začínáme s ochranou kostry porostů drátěným pletivem. Šok z prvního setkání se škodami bobrem však pominul. Podle mého názoru soužití s bobrem v lesních oblastech za určitých obětí je možné. Je však třeba posoudit míru, kdy je bobr přínosem pro biodiverzitu určitého území a kdy naopak míra změn a škody způsobené jeho činností, jsou neúnosné a v tom případě přijmout odpovídající opatření.
Ing. Josef Čajka, LS Strážnice
Foto: Ing. Foltánek