Úvodní stránka

Obora Kopidlno se nachází asi 15 km od města Jičína a má bohatou historii. Je zaměřena na chov daňčí zvěře, která se zde chová od roku 1872.

Charakteristika

Obora se nachází v pásmu nadmořské výšky 200 – 350 m. Terén obory je dosti členitý. Jižní a východní část obory je rovinatá, k severu a západu se svažuje do údolí, jímž protéká potok, od rybníčku Debrlík a dále napájí v oboře další tři rybníky (Starý, Králík, Vražda). Mimo oboru pak vtéká do rybníka Kníže.

Půdním typem jsou rendziny, půdními druhy půdy jílovito – hlinité a jílovité. Geologickým podkladem jsou vápenité sedimenty (slínité jíly). Klimaticky leží obora v mírně teplé klimatické oblasti v obvodu mírně teplého a mírně suchého klimatického okrsku s převážně mírnou zimou. Z hlediska původního zastoupení dřevin leží území obory v oblasti dubových lesů.

Historie myslivosti a vznik obory Kopidlno

Z vedlejších lesních užitků měla v dřívějších dobách největší význam myslivost. Nejstarší zprávy jsou z 16. století. K roku 1533 je zmínka o oboře na Veliši u Jičína. Jan Rudolf Trčka zřídil kolem roku 1595 slavnou Křelinskou oboru, v níž byla chována vzácná zvěř a “ posílána do celého světa „. V Kostelci a Vestci byly tehdy velké bažantnice.

Zvláštní rozkvět zaznamenala myslivost na Kopidlnsku za Františka Josefa Šlika (1810-1862). Tehdejší chov vysoké zvěře na svobodě byl zrušen teprve po jeho smrti (po roce 1862) a zvěř odstřelena, až na zvěř daňčí, která se pak chovala v oboře Kopidlnské, zřízené roku 1872. V roce 1887 se v revíru Kopidlno obora (asi 121 ha) udává stav asi 70 kusů daňčí zvěře.

V novější době – hlavně po 1. světové válce – význam myslivosti poněkud poklesl. Požadovalo se, aby chov a pěstování zvěře nebylo na újmu zdárného vývoje lesa a pěstování porostů. Daňčí zvěř se chovala v kopidlnské oboře, která měla výměru kolem 150 ha. Vzhledem k dobré úživnosti a vydatnému přikrmování v zimě se zvěři dobře dařilo a byly docilovány dobré výsledky ve zvěřině i paroží. Zimní stav obnášel 70-80 kusů. Starý bidlový plot, měřící přibližně 7 000 metrů, byl od roku 1930 nahrazován drátěným – podélný drát se svislým zpevněním.

Při převzetí majetku státem bylo požadováno, aby daňčí obora v revíru Kopidlno byla zachována a využita jako poplatková honitba k reprezentačním účelům.

Původ „Kopidlnské“ populace daňčí zvěře

Z původní populace daňčí zvěře se mnoho nezachovalo. Neudržováním oborního plotu měla zvěř možnost z obory unikat a její početní stav klesl na minimum. Po novém zaplocení obory drátěným pletivem roku 1964 se situace zlepšila. Bylo také přistoupeno k zazvěření obory novou zvěří. V roce 1967 byl do obory vysazen nepříliš kvalitní daněk z Maďarska, získaný nákupem ze ZOO Dvůr Králové. Dále byli dovezeni dva špičáci a jeden vařečkář z Topolčianek, 1 špičák, 2 daňčata samičí a 1 daňče samčí z obory Veltrusy.

Původní populace daňčí zvěře chované v oboře Kopidlno vznikla tedy prokřížením původní zde chované zvěře s dovezeným daňkem z Maďarska, daňků z Topolčianské obory a daňčí zvěře z obory Veltrusy. Čas od času se v populaci objevili leucističtí jedinci. Leucismus vzniká vlivem genetické anomálie, v jejímž důsledku zvířata ztrácí většinu barviva melaninu. Mají téměř bíle nebo velmi světle zbarvenou srst, oproti albínům mívají oči modře zbarvené. Zvířata mohou mít částečně zachovanou kresbu v srsti nebo bývají strakatá. Leucismus není způsobován poruchou tvorby melaninu jako u albinismu, ale nepřítomností samotných pigmentových buněk.

Do roku 1992 byla obora Kopidlno jako vyhrazená honitba MZe spravována podnikem Východočeské státní lesy, lesním závodem Hořice v Podkrkonoší. Po transformaci podniku VčSL byla obora na období od 1. 10. 1992 do 31. 3. 1993 pronajata Lesní společnosti Hořice a.s. Od 1. 4. 1993 je obora Kopidlno spravována v režii LČR – LS Hořice v Podkrkonoší.

Ing. Jiří Dunda