Dudkům se v oborách daří

Datum publikace:

Mezi ptačí druhy, které se u veřejnosti těší velké popularitě, patří bezesporu dudek chocholatý
dudecek-301.jpg 

Ačkoli jsou dudci typickými ptáky zemědělské krajiny, až na pár výjimek hnízdí většina našich dudků v lesích. Abychom byli přesní – v oborách. Nalézají zde, především díky dostatku potravy, příznivé věkové a druhové skladbě dřevin s dostatkem vhodných dutin a v neposlední řadě díky potřebnému klidu ideální podmínky. Obory je proto u nás možné označit jako tzv. jádrové oblasti výskytu dudků, ze kterých by mohli obsazovat další vhodné lokality v okolní převážně zemědělské krajině, pokud v ní najdou dostatek potravy a vhodných dutin. Právě tento typ krajiny však u nás doznal ve druhé polovině 20. století největších změn, které učinily ptáky v ní žijící (dudka nevyjímaje) nejohroženější skupinou.

Aby takový návrat dopadl co nejlépe (a naší jedinou nadějí nebyla jen klimatická změna, která by k nám dle názoru odborníků mohla dudky přivést), je potřeba co nejlépe poznat jejich nároky. Proto jsme začali v roce 2005 jednu silnou lokální populaci sledovat. Jejím domovem jsou obory Klentnická a Bulharská v CHKO Pálava. Obě obory se pro naše sledování ukázaly být velmi vhodné. Žije zde stabilní populace, čítající mezi 12 – 17 hnízdními páry a v oborách je dostatek příhodných biotopů i potravy.

Zajímají nás především některé detaily hnízdní biologie dudků, jako je volba hnízdiště, stálost hnízdních párů, věrnost dospělých ptáků hnízdišti, vazba mláďat na rodiště, preference potravních biotopů, jejich vzdálenost od hnízdiště a další detaily jejich rodinného života.

interier-lesa-510_210x280.jpg
Interiér lesa s hnízdní dutinou dudka

Přestože jsou velmi výrazně zbarveni a rozhodně nepatří mezi malé druhy, není vůbec jednoduché dudky v lese objevit. Pravda, známé dudání samců se nese na stovky metrů daleko, jenže oni dlouho neposedí a přeletují na velké vzdálenosti. Takže objevit nenápadnou hnízdní dutinu, umístěnou většinou těsně nad zemí, není vůbec jednoduché. Ne každému dudajícímu samci je také dopřáno samice. Po pár hodinách sledování, kdy vám od dudání už třeští hlava, se často ukáže, že dotyčný samec je svobodný pán. A rodiče? Ti mohou za potravou zaletovat i stovky metrů daleko. Ze Slovenska je znám případ, kdy loviště bohatá na potravu ležela až 4 km od hnízda. Nezřídka přitom každý z rodičů létá na jinou stranu. Ptáci se při krmení chovají velmi nenápadně – létají nízko nad zemí, nebo naopak až nad korunami stromů a u hnízda se příliš nezdržují. Však také nakrmit i osm hladových krků dá pořádně zabrat! Rodičům se do dlouhého a tenkého zobáku vejde vždy jen jedno sousto, takže nalétaných kilometrů rychle přibývá.

To vše z dudků dělá dost náročné objekty sledování. Trvalo proto dost dlouho, než jsme začali do tajů jejich rodinného života pronikat. Přibývalo nalezených hnízd a díky kroužkování i poznatků o partnerské soudržnosti, která mimochodem není nijak slavná. Například jeden ze samců, jinak vzorný otec, vyměnil během tří po sobě jdoucích let tři partnerky. Všechny nalákal do stejného kouta lesa a dvě z nich dokonce do stejné dutiny. Jindy samice dala svému partnerovi košem a v dalším roce dala přednost sousedovi s domovským právem o dvě údolí dále.

dudek-chocholaty-s-potravou_301x211.jpg
Dudek chocholatý s potravou

Po čtyřech učednických letech a po předchozích konzultacích s vedením Kroužkovací stanice Národního muzea jsme se odhodlali ke kroužkování mláďat. Jejich osudy nás velmi zajímají. Kampak asi z rodného hnízda doletí a kde založí svoji rodinu? Na tuto otázku zatím odpověď neznáme, bude potřeba označit ještě další generace. Podařilo se nám ale zjistit, že populace na jihu Moravy komunikuje s populacemi podél rakouského úseku Dunaje, kde ve speciálních budkách hnízdí silné lokální populace. Jeden mladý samec, kroužkovaný jako mládě ve známé vinařské oblasti Wagram poblíž Kremsu, už ve druhém roce svého života zahnízdil právě v Klentnické oboře. Přestože se vylíhnul a vyrostl v budce, ke hnízdění si vybral přirozenou dutinu. To nás naplňuje optimismem, protože je to právě samec, kdo rozhoduje o volbě dutiny. Naše úsilí o posílení české populace se totiž bude po vzoru našich sousedů v Rakousku, Německu i vzdálenějším Švýcarsku opírat také o hnízdní budky. Ale to je ještě daleko, do té doby chceme o tajemných lesních duších zjistit ještě mnohem více.

Bez spolupráce samotných dudků by to samozřejmě nešlo. Daleko důležitější je však vstřícnost a podpora, jakých se nám po celou dobu dostává ze strany pracovníků Lesů České republiky, s. p., Lesního závodu Židlochovice, kterým za to patří náš dík.

Lukáš Viktora,
Česká společnost ornitologická

/ Autorem první fotografie (Interiér lesa s hnízdní dutinou) je Lukáš Viktora. Autorem druhé (Dudek chocholatý
s potravou) je Přemysl Vaněk /

Související články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA kód