Úvodní stránka

Tetřev hlušec (Tetrao urogallus) a tetřívek obecný (Tetrao tetrix) bývali ozdobou i krajiny na Lounsku, zde pak zvláště na lounském Podlesí. Je to název pro část pahorkatiny Džbán, na níž se rozkládá stejnojmenný přírodní park vyhlášený pro zdejší přírodovědně a krajinářsky cenné území. Popisovaná oblast se nachází na rozhraní Ústeckého a Středočeského kraje. Český název Podlesí je znám již od 19. století. Natolik se zažil, že ho místní používají dodnes.

Populace tetřevů i tetřívků byly na našem území nejpočetnější počátkem 20. století. Poté však začaly jejich stavy prudce klesat, až ptáci postupně vymizeli z většiny obsazených lokalit. V současné době se na Lounsku nevyskytují vůbec. Jejich výskyt připomínají už jen místní názvy, jako například „ V Toku“ u Kalivod.

Tetřev – prokázaný výskyt v minulosti dle informací pana Josefa Houdy z Ročova (v 70. letech 20. století dotazoval lesníky džbánského Podlesí – pány Kovandu z polesí Bílichov, Šalouna a Roubíka z polesí Solopysky): Pnětluky – Pravda 1947, Výrov 1949, Špičák 1955 – Ročov: Perný 1950 – Hříškov: Dřevíč 1958, Bor 1958, 1962 – Bílichov: Březina 1961 – Selmice: Selmický les 1964. Poslední odlovený jedinec byl odloven u Přerubenic v roce 1963, kde byl omylem střelen při bažantím honu. Lesník Kovanda se však domníval, že to byl tetřev z lesního úseku Hříškov, neboť se tam do té doby vyskytoval.

Tetřívek – prokázaný výskyt v minulosti dle informací pana Josefa Houdy z Ročova: Hříškov: Za Hvížďalkou 1947 – Ročov: Bor 1945, Rovina 1945 – Selmice: Velký Bor 1945 – Tuchořice: Starožatecká cesta 1956. Poslední doložený odlov byl zaznamenán na lesnickém úseku Tuchořice v roce 1947.

Za zmínku také stojí záznamy o odlovech tetřevů a tetřívků, které udává Jeroným Šubrt ve Statistice okresu Lounského (1930). Odstřel tetřevů a tetřívků před válkou v roce 1913 v jednotlivých revírech: schwarzenberský 28 ks, herbensteinský 46 ks, perucký 4 ks. Oproti tomu činil odlov v lounském okresu v roce 1862 pouze 11 tetřevů a tetřívků.

Příčiny úbytku, vedoucí až k úplnému vymizení obou populací tetřevů i tetřívků lze spatřovat v řadě různých faktorů. Jednak to jsou zásahy a chování člověka v krajině, dále pak přírodní vlivy jako nepřízeň počasí nebo přirození predátoři. Žádný z těchto faktorů nepůsobí samostatně, ale v kombinaci s ostatními. Oba druhy ptáků jsou velice náročné na kvalitu a rozlohu vhodného biotopu s pestrou potravní nabídkou. Tento je zcela zásadním předpokladem pro možnost ochrany přežívajících, životaschopných populací tetřevovitých ptáků v rámci České republiky. Jedině aktivní ochrana dosud dochovaných území může zajistit přežití populací těchto ptáků, jejich klidových zónách je nutné zajistit odklonění pěší, cyklistické i lyžařské turistiky.

Vhodným lesnickým a zemědělským hospodařením, bez použití aplikace chemických přípravků, s vyloučením rušení v nejcitlivějším jarním období toku, hnízdění a vyvádění mláďat, lze dosáhnout přirozené reprodukce stávajících populací. Samozřejmostí musí být úplné vyloučení jejich lovu a ochrana před přirozenými predátory, zejména liškami, jezevci, kunami a divokými prasaty.

Možnosti vedoucí k záchraně tetřeva a tetřívka jsou nám na rozdíl od mnoha jiných ohrožených druhů poměrně dobře známé, proto je jen na nás, abychom se zasadili o další přežití těchto krásných ptáků a nemuseli je vídat jen na stránkách atlasů nebo o nich číst na zažloutlých listech starých kronik. Nejen lounské Podlesí je toho důkazem. Nedopusťme, aby třeba příští nadpis článku zněl „Historie výskytu bažantí a zaječí zvěře…“

Popis obr:
– foto s pozůstatkem původního biotopu tetřívka
– V Toku – připomínka výskytu tetřívka v názvu lokality u obce Kalivody na mapě