Úvodní stránka

Jaro se blíží, je již téměř tady, všichni se na ně velice těšíme. Zahrádkáři, cyklisté, sportovci, včelaři. A zajímavé je, že každý podle svého – už, už by ten svůj oblíbený koníček popostrčil kupředu. Zahrádkáři již trhají trávu nebo kytky div ne ze záhonu, my včelaři – přiznávám se, už také přešlapujeme u česna úlu a včelky taháme skoro za nožku. A někteří to jaro berou tak důkladně, že tlučou hlavou o strom.

Typický příklad toho, co jaro s mužskou populací udělá, je strakapoud. Má však v tomto případě jednu výhodu, jeho mozek plave v tekutině, proto nemívá otřes mozku. Láká svoji frajárku tak, že klepe do suchých větví nebo pahýlů stromů, které pronikavě rezonují „trrrrr, trrrrr“, a přitahuje tak pozornost. Samci sov to mají ještě horší, ti musí do svých krasavic hučet v předjaří i v noci. Trošku jsem vše zlehčil, ale taková jarní symfonie opeřenců kolem lesního potoka je učiněným balzámem na naše vybičované nervy po pracovním týdnu. Proto si vám dovolím učinit pozvánku na skutečně zajímavou procházku. Vede kouzelným údolím kolem potoka zvaného Halda a nejen příroda zde je kouzelná, ale nesmazatelně se zde zapsala také historie.

Nyní pěkně od začátku: „Jmenuji se Jaroslav Špaček, jsem revírník a údolí, které vám, čtenářům a milovníkům přírody, chci představit, vede revírem Deblín spadajícím do působnosti Lesní správy Černá Hora. Lesy jsou v tomto koutu přírody soukromých vlastníků, nicméně zde podnik Lesy ČR vykonává mým prostřednictvím funkci odborného hospodáře.“ Samotná trasa je dostupná nejlépe vlakem (trať Brno – Žďár nad Sázavou) ze zastávky Níhov. Výhodou je, že dojdete po níže popsané trase na stejnou trať o zastávku níž, zvanou Řikonín. Délka procházky nepřesahuje 8 km a převýšení kolísá mezi 350 a 450 m n. m. Jedinou nevýhodou jsou ručně a svépomocí vyráběné mostky přes nevelký potok, proto „jakousi turistickou zdatnost“ doporučuji. Zabloudit nemůžete, procházka začne, jakmile vystoupíte z vlaku. Na zastávce Níhov vyjdete na místní silnici a ihned z ní odbočíte pod tuto komunikaci dolu k potoku. Tato říčka bude vaším průvodcem až do Kutin. Půjdete po proudu, jen asi po jednom kilometru přetnete opatrně železniční koleje a cca po dalších 500 m budete opakovat přechod tratě. Zde si však povšimnete tunelu, budete se nacházet v místě, kde se píše historie tohoto údolí.

Tunel – nyní součást trati Brno – Havlíčkův (dříve Německý) Brod, byl od roku 1943 až do konce války posledním tzv. C tunelem z výrobních prostor továrny Diana GmbH. Úkolem této firmy bylo na území Protektorátu Čechy a Morava vyrábět stíhací letouny Messerschmitt Bf 109. Původní závod Wiener Neustadter Flugzeugwerke umístěný v dolnorakouském Vídeňském Novém Městě musel být v roce 1943 z důvodu zvyšujícího se počtu spojeneckých náletů přestěhován. Náhradou za něj měly být tři nepoužívané železniční tunely na nedokončené trati z Tišnova do Křižanova, kde působila pobočná továrna Diana. První tunel, Loučský, který byl označen jako A nebo Jednička, je dlouhý 633 metrů a nachází se jižně od Dolních Louček. Zde se vyráběly trupy Bf 109. Druhý tunel, B či Dvojka, se nachází východně od Lubného a měří 213 metrů. Třetí tunel, C nebo Trojka, nyní nazývaný Níhovský, se nachází nedaleko Dvojky jižněji po trati a dosahuje délky 531 metrů. V těchto tunelech se vyráběla křídla a nyní ho minete po své levé ruce.

Projdete nedalekou samotou zvanou Borky a neustále po proudu pokračujte údolím zhruba jeden kilometr od samoty, kde narazíte na betonovou nádrž. Sloužila jako vodní zásobárna pro chlazení kompresorů, které byly nutné k nýtování v tunelu B (cca 50 m ve svahu přímo nad vámi). Skalní ostroh na protější straně se jmenuje Popova skála a z tohoto skalního výchozu byl postaven napříč údolím dřevěný vzpěrový most, přes který se drezínou po úzkokolejce tahaly kompletní části stíhaček k přestříkání v halách za Kuřimskou Novou Vsí. Odtud je odvážely po silnici do Brna k smontování a konečnému zalétání. Možná by vás napadlo, proč po silnici? Ale odpověď je prostá, trať v té době nebyla ještě propojena, poněvadž stavba železničního spojení Brno – Havlíčkův Brod započatá v roce 1938 byla přerušena druhou světovou válkou.

Nyní se na naší procházce dostáváme k dalším stopám historie. Po překonání potoku na jeho pravou stranu si všimnete náspu. Až do těchto míst bylo totiž nutné navážet materiál takzvanou úzkokolejkou, která vedla až do Tišnova na nádraží. Je důležité zmínit, že v tunelech pracovalo v průběhu činnosti továrny Diana až několik tisíc nasazených a v největším rozmachu se kompletovalo 8 až 10 stíhacích letounů denně. O továrně Diana se můžete dočíst v knize od Miroslava Vaňka s názvem Diana – Továrna na smrt 1944 – 1945. Na fotografiích by se vám mohli propojit některé scenérie, kterými vás vedu. Po překonání říčky Haldy zpět na levý břeh se malebné údolí otevírá a vy dojdete k ranči „U bizona“, kde vás zajisté příjemně občerství chlazené pivko. Vězte, že budova restaurace byla součástí skladů a budov, které patřily již ke zmíněné továrně. Také se zde slévá Halda s Libochůvkou, která proti proudu nabízí třeba i další tip na výlet, a to údolím až do Libochové.

Velmi zdatným turistům navrhuji pokračovat pod Kutinami po potoku (nyní zvaném Libochůvka), který stejně jako doposud bude vaším vodítkem. Po pár set metrech vás zaujme na pravém břehu „smutná“ zarostlá loučka, která sloužila jako hřbitov německých zajatců ubytovaných po válce na nynějším ranči. Pak dorazíte u Libochůvky k Balákovu mlýnu a mělkým líbivým údolím poputujete třeba až do Tišnova na vlak.

Tento článek si však dovolím zakončit pro – nechci říci méně zdatné, ale řekněme pro ty, kterým po pivku ztěžkly nohy… Od ranče „U bizona“ po silnici vpravo vystoupáte nad údolí. Zde se pokocháte výhledy na tišnovsko a dojdete na nádraží Řikonín, kde ukončíte tuto přírodně-historickou procházku. Přeji vám pěkné jarní dny.

Jaroslav Špaček, revírník,
LS Černá Hora

popis fotografií shora dolů:
– Dotek historie je v údolí patrný všude.
– Pohled na Popovu skálu.
– Pohled z Popovy skály do údolí potoku Halda.
– Zářez ve skále, kde jezdila drezína po úzkokolejce.