Úvodní stránka

Julius Weihl se narodil v roce 1847 v Plasích u Plzně. Lesnické vzdělání získal na lesnickém ústavu v Bělé pod Bezdězem v r. 1866. Působil na různých lesnických majetcích v Čechách, od roku 1879 též přednášel odborné předměty na lesnickém ústavu v Bělé pod Bezdězem. V r. 1895 byl povolán do lichtenštejnských služeb a byl jmenován lesním radou. Zde se stává nositelem nových pohledů a principů lesnického hospodaření. Navrhoval například nové pojetí lesní rozdělovací sítě. Jen v oblasti Ždánického lesa bylo postaveno dle jeho instrukcí v období 1897–1911 celkem 4,5 km lesních silnic a 235 km měkkých lesních cest. Dále navrhl nový systém výchovných těžeb – probírek. Jeho největším přínosem je však myšlenka převodu pařezin, tj. nízkého lesa, na les střední a vysoký. V roce 1915 odešel Julius Wiehl do výslužby a roku 1917 zemřel.

Původní porosty, vzniklé jen z výmladků z pařezů pokácených stromů, produkovaly ze 75 % pouze palivové dříví, kterého byl na přelomu 19. a 20. století nadbytek. Průmyslový rozmach si žádal stále více kulatiny a stavebního dříví, která v nízkém lese prakticky nevznikala. Porosty určené k těžbě nechával lesní rada Wiehl podsévat žaludy dubu. Následně bylo provedeno prosvětlení (redukce) mateřského porostu dle zásady, aby byla za poledne půda osvětlena z 1/2. Budoucí ponechané výstavky dřevin označoval červenými kroužky a ponechával je v počtu 60–80 stromů na 1 ha. Po 6 až 8 letech se odstraňovaly stínící stromy a na ploše zůstaly pouze označené výstavky. Kultury byly následně prosázeny dvouletými modříny ve sponu 2,5 – 3 m, tedy v počtu 1200–1600 ks na 1 ha. Po uplynutí obmýtí pařeziny pak docházelo k částečnému mýcení mateřského porostu, přičemž cenné dřeviny dubu, jasanu a javoru se předržovaly v počtu 100–200 ks do obmýtí následujícího. Zároveň se prováděla redukce modřínu na 500–600 vyspělých jedinců.

Wiehlova činnost zasahovala do všech odvětví lesního hospodářství při cílevědomém prosazování významu lesů jako stabilizačního a vyrovnávajícího činitele v režimu hospodaření velkostatků. Na bučovicko-ždánickém statku byly převody prováděny ve velkém rozsahu a staly se předmětem odborného zájmu lesníků, o čemž svědčí četné exkurze posluchačů vídeňské vysoké lesnické školy a lesnických spolků. Dle dochovaných podkladů bylo v oblasti Ždánického lesa převedeno okolo 3000 ha lesa, tj. asi 30 % z celkové rozlohy. Tím se změnil podstatně vzhled a charakter lesního porostu v celé oblasti a odkaz Julia Wiehla se dochoval i pro další generace lesníků a milovníků přírody.

V místě jeho působení na lesní správě Bučovice, v lokalitě U Zlatého jelena, mu byl v minulosti postaven malý pomníček.V rámci Programu 2020 v loňském roce lesní správa okolí pomníčku upravila, instalovala informační tabulku a dvě lavičky. V příštím roce si zde připomeneme hned dvě výročí, a to 170 let od narození a 100 let od smrti tohoto významného pěstitele lesů v oblasti Ždánicka a Bučovicka.