Úvodní stránka

Nevím, kolik na světě dnes existuje různých plemen psů. Vím však, že pro všechny čistokrevná plemena, ale i pro ty tzv. oříšky stoprocentně platí přísloví, že: „ Pes je nejvěrnějším přítelem člověka.“

Samozřejmě, že mohou existovat i výjimky, kdy člověk zanevře na psa, protože… Ale pes nemá rozum, rozum máme my lidé. A pokud budeme dávat psovi najevo, že jím opovrhujeme, nebo jej dokonce budeme učit agresi vůči cizím lidem, pak se opravdu může někdo takto vychovaného psa bát. V tomto případě příčina není u psa, ale bohužel u člověka.

Správně vedený pes je svému majiteli zároveň společníkem i kamarádem. Ten, kdo právě pozoruje roztomilé chování štěněte, nemůže mít špatnou náladu. Kdo sleduje chování dospělého psa, musí přiznat, že pes dokáže s námi lidmi komunikovat. Výraz psí tváře nám lidem prozradí momentální náladu psa, ale i výčitku či prosbu. I přesto, že se někdy pes dokáže pořádně na svého pána naštvat, což dá jasně najevo svým až pohrdavým pohledem na něj, dokáže zároveň svému pánovi rychle odpustit. Nemá snad pes vlastně pro nás lidi spoustu nádherných vlastností, kterých si sice vážíme, ale zároveň je nedokážeme běžně a automaticky ve svém životě uplatňovat?

Coby sám aktivní myslivec také vlastním psa. Mohu jenom potvrdit, že myslivec bez psa je skutečně jen polovičním myslivcem. Již devátým rokem je mi věrným kamarádem a společníkem při výkonu práva myslivosti, ale i při běžných pracovních povinnostech lesníka můj bavorský barvář Rand.

Jsme na sebe dokonale zvyklí. Stačí mi, když vidím jeho vztyčený nos a vím, že před námi je zvěř. Bez něj bych často přítomnost zvěře ani netušil. Oč lépe se člověk cítí v přítomnosti psa i při pracovních pochůzkách v lese. Jednoduše se psem nejste nikdy sami. Máte vlastně stálou a upřímnou společnost.

V podmínkách Moravskoslezských Beskyd nachází největší uplatnění při výkonu práva myslivosti menší plemena psů. Pro účely norování jsou to především jezevčíci a ostatní plemena norníků, pro dohledávání postřelené spárkaté zvěře pak především barváři. Význam a potřeba ohařů či slídičů je v našich podmínkách menší. Tak tomu bývalo a je již hezkou řádku let.

Tak, jak se postupně naplňuje čas života nám lidem, naplní se jednou i našemu věrnému příteli a kamarádovi. S krásnou myšlenkou přišli někdy v polovině sedmdesátých let minulého století naši jablunkovští lesníci. V nádherném a tichém zákoutí hory Ostrý zřídili pro navždy odešlé služební psí kamarády jakýsi psí hřbitov. Zdejší palouček zdobí několik jednoduchých kamenných obelisků s vytesaným jménem psa a datem jeho odchodu do věčných lovišť. Pokaždé, když toto místo navštívím, cítím jakési dojetí. No řekněte sami, nedojalo by vás také, když čtete: „za práci a věrnost“?

Ano, práce byla jejich povinností ale zároveň i radostí. Věrnost pak jejich krásnou a stálou vlastností. Pokud existuje psí duše, pak věřím, že pod vrcholem Ostrého se cítí dobře. Kolem dokola nekonečné šumící lesy, které zde navěky spočívající psi tolik milovali.

Ing. František Lipowski,
lesní správce