Úvodní stránka

Při téhle činnosti je nutné dodržovat zásady vycházející ze skutečnosti, že se zvěři v zimním období mění trávicí trakt na úsporný program, jednak zmenšením vstřebávací plochy stěn žaludků i střev a také snížení počtu nálevníků a bakterií, které napomáhají rozkladu potravní celulózy. Při respektování této skutečnosti nejsou zvěři předkládána nadbytečná množství energeticky bohatých krmiv, která navíc v tomhle období zvyšují riziko vzniku škod na lesních porostech ohryzem.

Energeticky bohatá krmiva je nutné zvěři předkládat v období, kdy se na dobu nouze připravuje a vytváří si energetické rezervy. Tímto obdobím je konec léta a podzim. Proto není vhodné, aby se veřejnost bez potřebných znalostí nebo bez konzultace s myslivci snažila o svévolné přikrmování volně žijící zvěře. Naopak je velmi důležité aby si veřejnost uvědomila, že zbytečným rušením zvěře v době nouze ji připravujeme o důležité energetické zásoby, které už není schopna do jarních měsíců doplnit. Zejména v době, kdy leží v honitbách sníh, je důležité zajištění klidu pro zvěř. V těchto pozdních zimních měsících přikrmujeme zvěř zejména objemovými krmivy, která obsahují nejen řadu výživných látek a zvěř je dovede lépe využít, ale jejich význam spočívá i v odstranění pocitu hladu a konečně i ve zlepšení průchodnosti natrávené potravy zažívacím traktem.

Mezi nejkvalitnější objemové krmivo považujeme sena jetelová, vojtěšková a jetelotravní směsky, které bychom měli předkládat v kvalitních přikrmovacích zařízeních, kde sena nenavlhnou. V žádném případě nelze krmit senem kyselým, vymoklým či dokonce plesnivým. Velmi vhodným krmivem předkládaným zvěři v době nouze je letnina. Letnina se zpracovává raději ještě před létem z prýtů dubu, lípy, jasanu, jívy, osiky, jeřábu či habru, také z kopřiv a maliníku. Větévky se řežou a rozprostřené se pomalu suší ve stínu, poté se váží do otýpek a v zimním období předkládají zvěři.

Přikrmování zvěře musí být kvalitativně a kvantitativně dostatečné, krmiva musí být předkládána ve vhodných krmných zařízeních na vhodných místech a musí být zdravotně nezávadná. K zajištění optimálního přikrmování je důležité znát požadavky zvěře na krmiva, jejichž množství závisí na druhu a počtech přikrmované zvěře a na počtu dnů přikrmovacího období. Velmi důležitá je znalost v krmivech obsažených živin, včetně jejich zužitkovatelnosti při průchodu trávicím traktem.

Vedle kvality krmiv je velmi důležitá i volba typu a počtu přikrmovacích zařízení. Krmelců musí být v honitbě tolik, aby se ke krmivu dostala všechna zvěř v honitbě a mělo by v nich být dostatek krmiva, které pokryje potřebu zvěře mezi jednotlivým doplňováním.