Úvodní stránka

Jedním ze zajímavých míst, která najdeme v územní působnosti lesní správy Toužim, je rybník a ruina kostela sv. Blažeje. Leží pod dominantou místního regionu – masivem Třebouňského vrchu, nedaleko obce Nežichov, cca 8 km od města Toužim.

V roce 2009 zde občanské sdružení Cesta z města vytvořilo naučnou stezku, která je dlouhá 2,5 km a má 8 zastávek. Stezka začíná u silnice asi 1,5 km za Nežichovem, ke kostelu sv. Blažeje se pohodlně dostanete po zpevněné cestě. Zbytek stezky je veden po louce kolem rybníka a je značen velice spoře, i přesto zde zabloudit určitě nemůžete.

Lokalita kolem rybníka, která se skládá z mozaiky luk, mokřadů a křovin, je zařazena mezi lokality Natura 2000 (Natura 2000 je soustava chráněných území vzniklá na základě mapování přírodních biotopů v členských státech EU, důvodem vzniku je ochrana nejvzácnějších a nejohroženějších druhů rostlin, živočichů a přírodních stanovišť).

Podmáčené louky jsou díky dnes poměrně vzácné rostlině s podivuhodným jménem – čertkus luční, domovem vzácného a u nás téměř vyhynulého motýla hnědáska chrastavcového. Výskyt motýla je na tuto rostlinu přímo vázán, jeho housenky se jejími listy živí. Mezi četnými druhy flory zde najdeme mnoho druhů ostřic, tužebník jilmový, rašeliníky nebo třeba kosatec žlutý. Místní mokřady obývají početné populace obojživelníků. Setkáte se zde například se skokany hnědými i zelenými. Hladina přilehlého rybníka je domovem mnoha druhů vodního ptactva, mezi které patří kromě kachen také potápka roháč, polák chocholačka či polák velký.

Historickou zajímavostí krajiny pod Třebouňským vrchem je ruina barokního poutního kostela sv. Blažeje. Založen byl Raimundem III., opatem premonstrátského kláštera v Teplé. Stavba začala v roce 1732 na místě staršího kostela zmiňovaného již ve 13. století. O dva roky později byl nový kostel vysvěcen. Poté se každoročně stával cílem poutí, hojně navštěvovaných obyvateli ze širokého okolí. Poutě byly tradičně spojeny s trhy a směřovaly sem desítky řemeslníků a krámkařů, kteří tu nabízeli své výrobky a zboží. Bohatou historii regionu poznamenal konec druhé světové války a následný odsun německého obyvatelstva, při kterém došlo k vysídlení celého regionu Tepelska a Toužimska. Úbytek původních obyvatel již nebyl novými osadníky z vnitrozemí plně nahrazen. Opuštěné, mnohdy historicky cenné domy chátraly a mnohé vesnice byly srovnány se zemí. Podobný osud postihl také zapomenutý kostel sv. Blažeje. V roce 1957 budova po zásahu bleskem vyhořela. Při požáru byla zničena šindelová střecha i veškerý historicky cenný raně barokní inventář. Ze stavby postupem času zbyly pouze obvodové zdi. Vedle ruiny kostela stojí tichý pamětník dávných časů – staletá lípa velkolistá, vyhlášená v roce 1986 památným stromem. Chráněná Blažejská lípa má obvod kmene 5 metrů. Ironií osudu byla i ona později zasažena a poškozena bleskem.

Na místě dnešního rybníka (o rozloze 50,49 ha) stával středověký dvůr Janow, který patřil premonstrátskému klášteru v Teplé. Během husitských válek dvůr zchátral a na jeho místě byl tepelským opatem Zikmundem v roce 1457 založen rybník Janowec (Kaperlteich).

Při putování po stezce se na instalovaných naučných tabulích také dočtete o rybníkářství a chovu ryb, které je tak typické pro zdejší oblast. Dále se, mimo jiné, dozvíte, že se nalézáte v pramenné oblasti Úterského potoka, který měl v historii význam pro rýžování zlata a energie jeho vodního toku poháněla četné zaniklé mlýny a pily (dnes při velkém štěstí najdeme podél potoka pozůstatky např.po Branišovském mlýně či Žernovnické pile a dalších).

Konec stezky je v místě začátku, popř. můžete pokračovat po silnici až do Branišova, kde se napojuje na poslední úsek Davidovy naučné stezky, která vede na Branišovský vrch, kde stávala astronomická observatoř vědce, geodeta a astronoma dr. Aloise Martina Davida.