Úvodní stránka

Na Lesní správě Znojmo se v 50. a 60. letech minulého století započalo s výsadbou rychle rostoucí dřeviny – šlechtěného topolu.

Většinou se dodržoval spon 6 x 4 m a meziřádky se buď 2x ročně proorávaly nebo se zde tzv. polařilo – pěstovaly se brambory a řepa, neboť topoly potřebují mít až do úplného zápoje prokypřenou půdu.

Nyní je již převážná většina stromů z této výsadby vytěžena, protože klony, které se tehdy sázely, měly obmýtí 30 až 40 let. Současně potřebovaly dosti vysokou hladinu spodní vody a další podmínkou také bylo, že se sazenice musela dostat na spodní vodu kořeny nejpozději do 6-ti měsíců po výsadbě. Jelikož se počátkem 60. let započalo s regulací místního toku říčky Jevišovky, která protéká napříč lužním lesem, výrazně se snížila hladina spodní vody, a to až o 3 m. Tím se podmínky pro další pěstování topolů bohužel tak zhoršily, že se s další výsadbou nepokračovalo.

V současné době se začínají pěstovat nově vyšlechtěné klony, které nejsou již tak náročné na vodu a mají předpokládané obmýtí 15 let. Na podzim roku 2009 byly tedy vysazeny dvě menší plochy na sušším a vlhčím stanovišti. Zatím se jeví, že je klon opravdu odolnější vůči suchu. Vzhledem k tomu, že pěstování šlechtěných topolů je časově i finančně náročnější, než například pěstování osiky, byla vysazena v roce 2005 jedna plocha také sazenicemi osiky, které dodal výzkumný ústav lesnický. Jedná se o 6 různých klonů a srovnává se, který druh by byl v našich podmínkách nejvhodnější.

Vzhledem k nadprůměrné zásobě dříví v topolových porostech, dobré prodejnosti dříví a krátkému obmýtí bude do budoucna jistě vhodné se ve větší míře věnovat pěstování rychle rostoucích dřevin. Mohla by to být i vhodná náhrada za usychající porosty jasanu ztepilého, který se potýká s napadením houby Chalara fraxinea.

Břetislav Karas
revírník, LS Znojmo

Foto: Výsadba topolů z podzimu r.2009