Úvodní stránka

Dovolujeme si nazvat náš příspěvek takto, i když pro většinu místních obyvatel to nejhorší teprve přichází – úklid vodou poničených domů, zahrad, někde i bourání. Šťastnějším sousedům ve výše položených oblastech přinesla velká voda problémy s příjezdem, zásobováním, energiemi a veřejnými službami v obci. Všem ale zůstanou v paměti zážitky, kdy své okolí zažili ve spárech zdivočelého živlu, proti kterému byli bezmocní.

Povodně a záplavy byly, jsou a budou vždy součástí přirozeného běhu přírody. Zatímco v některých kulturách přinášely úrodnou půdu a blahobyt, u nás jsou vždy spojeny se škodami. Jejich vznik, nebo spíše počátek negativního vnímání, můžeme datovat už do doby hradištní, kdy došlo k prvnímu odlesňování zejména lužních lesů. V průběhu všech staletí docházelo k opakovaným záplavám, včetně hrozivých záplav Prahy po odlesnění Šumavy, které přispělo k rozkolísání pravidelnosti průtoku Vltavy.

Povodně tedy nejsou problémem poslední doby, byly tu vždy. Například na Frýdlantsku bylo v průběhu posledních 4,5 století 35 velkých povodní, z toho 28 po průtrži mračen. V průběhu 19. století zde bylo 20 větších povodní, ve 20. století 22.

Příčiny povodní

Četnost povodní tedy zůstává podobná, roste jejich síla a účinek. Na vině je člověk s jeho často necitlivými zásahy do krajiny a s rozvojem techniky vzrůstajícím pocitem nadvlády nad přírodou. Povodně vznikají po masivním tání sněhu a přívalovém nebo dlouhotrvajícím dešti, kdy dochází k nedostatečnému zadržení vody a jejímu rychlému odvodu z krajiny. Jednou stranou problému je vodní, lesní a zemědělské hospodaření, které snížilo zejména v druhé polovině 20. století tyto přirozené schopnosti krajiny. Náprava je vždy běh na dlouhou trať.

Les dokáže zachytit velké množství vody, chová se v podstatě jako houba. I přes rostoucí výměru lesních porostů je ale dnešní les kompromisem požadavků na něj kladených moderní společností. Největší schopnost zadržení vody mají lesy listnaté a smíšené, různověké, s dostatečným zastoupením bylinného a mechového patra a ponechaným mrtvým dřevem, tedy v podstatě prales. Les ale mimo funkci vodoochrannou musí plnit zejména funkci hospodářskou a rekreační. Lesníci se musí řídit poptávkou a pěstovat zejména takovou dřevinu, která je široce využitelná.

Na vodních tocích vznikalo od 19. století množství továren využívajících vodu jako zdroj energie a součást výrobního procesu. V průběhu druhé poloviny 20. století docházelo k regulaci řek a melioraci velkých podmáčených ploch. Voda tak odtéká velmi rychle do nižších poloh. Svázané řeky nepůsobí škody, dokud nedojde k jejich vylití z koryt.

Během osidlování docházelo k přeměně vhodných luk na ornou půdu, často v záplavových územích. Při nevhodně zvolených způsobech zemědělského obdělávání v druhé polovině 20. století pak docházelo k její degradaci z hlediska funkce přirozené regulace povodní. V porovnání s loukou má utužená orná půda s minimální vrstvou humusu výrazně zhoršenou schopnost rychlého vsakování. Při spojování polí likvidací mezí, remízků a nevhodným směrem orby také zmizely překážky, které by bránily rychlému průtoku vody.

Zatímco dříve lidé stavěli domy na kopcích a dále od vody, s rozvojem průmyslu probíhala výstavba především kolem velkých řek. Záplavová území byla zpočátku využívána jako parky, následně zahrádky, a nyní už jsou rekreační objekty vytlačovány rodinnými domy. Odolný kámen a cihly jsou nahrazovány dřevem a materiály, které po namočení mění nevratně své vlastnosti. Také liniové stavby často přispívají k nevhodnému zahrazení a usměrnění rozvodněné vody, pevné mosty po ucpání materiálem postaví neprůchodnou hráz vodě, která si následně najde cestu jinudy a s většími škodami.

Hlavními problémy jsou tedy neschopnost krajiny zadržet vodu, její rychlý odtok do měst, chybějící plochy k rozlití přebytečné vody a obytná i technická zástavba v nevhodných místech.

Škody v lese

Zvýšené srážky rozvodnily lesní potoky a říčky od jejich pramenů. Většina koryt, která byla původně necelý metr široká, je nyní vymleta na hrubé kameny v několikametrové šíři a hloubce a bude trvat několik let, než si je vezme okolní příroda zpět. Sílu povodně, zejména množství unášeného materiálu, částečně omezily dvě retenční nádrže – přehrážky, vybudované na Jeřici Lesy ČR. Jez malé vodní elektrárny na Malé Jeřici voda smetla. Otázkou zůstává, jaký vliv na povodeň by měla nerealizovaná přehrada na Jeřici. Její účinek by byl pravděpodobně srovnatelný s přehradami Mlýnice a Fojtka, které umožnily regulaci průtoku, ale zároveň hrozilo z důvodu několikanásobného přetížení jejich protržení.

Zvednutá hladina potoků a rychlý odtok vody způsobily škody i na lesních cestách, mostech a propustcích. Na svažitých cestách je v různé míře odplaven povrch, v místech křížení cest s potokem došlo na většině míst k úplnému přerušení cesty i několik metrů širokým a hlubokým novým korytem. První odhady škod na lesních cestách ve správě Lesů ČR přesahují jen v Libereckém kraji částku 68 milionů korun. 

Drobné opravy proběhnou v co nejkratším čase. Opravy mostů, sesunutých opěrných zdí a podemletých nebo zcela přerušených lesních cest proběhnou po vyřízení zákonných náležitostí. Lesní porosty poškozeny nebyly, riziko vstupu do lesa tedy nehrozí. Vyzýváme však všechny turisty k opatrnosti na označených lesních cestách – z důvodu narušení může docházet k dalším sesuvům v blízkosti poškozených míst.

Ondřej Týl
Foto: Radek Novotný