Úvodní stránka

Větrolamy se staly nedílnou součástí zemědělské krajiny především v rovinatých oblastech s častými výskyty silných větrů a sucha. Jsou to lesní pásy 7 – 35 m široké, tvořené z lesního stromoví o výšce až 30 m a nejlépe zavětvené ve všech výškových úrovní. Jejich posláním je především ochrana zemědělské půdy proti škodlivým účinkům větru – tzv. větrné erozi.

Původ

První větrolamy byly vysazovány v průběhu 14. století ve Skotsku, u nás největší rozmach zakládání větrolamů nastal v minulém století, kdy jich v 50. – 60. letech byly vytvořeny celé sítě. Impulsem k zakládání bylo jednak velké sucho v roce 1947 a jednak rozorání mezí a tím vytvoření velkých ploch se všemi negativními dopady na půdu.

Účel

Jde o ovlivnění proudění vzduchu tak, aby došlo ke snížení rychlosti větru a tím současně k vytvoření příznivého mikroklimatu pro pěstované plodiny. Kromě uvedené hlavní funkce půdoochranné mají větrolamy mimo jiné i funkci klimatickou (lokální tvorba vertikálních srážek, zmenšení výparu půdy, zvýšení vlhkosti ovzduší apod.), funkci ekologicko-stabilizační (základ kostry ekologické stability tvoří síť větrolamů), funkci krajinotvornou (zpestřují poměrně jednotvárný vzhled krajiny) a funkci estetickou a rekreační (v případě výskytu jako jediného souvislého porostu v lokalitě je hojně navštěvován obyvateli).

Tři základní typy

Poloprodouvaný větrolam – je složen z řady nebo z několika řad stromů s keřovým patrem. Šířka poloprodouvaného větrolamu je výrazně menší, než je tomu u větrolamů neprodouvaných. Tento typ je pro většinu případů nejvhodnější, protože zde dochází jak k obtékání větru přes větrolam, tak také k jeho prostupování porostem.

Neprodouvaný větrolam – je to větrolam charakteristický velkou šířkou, tvořený větším počtem řad stromů s keřovým patrem na návětrné i závětrné straně. Tímto typem větrolamu vítr neprofukuje, ale obtéká ho. Snížení rychlosti větru těsně za větrolamem je výrazně větší než je tomu u typu poloprodouvaného, ale tento efekt dosahuje pouze na kratší vzdálenost.

Prodouvaný větrolam – je tvořený jedinou řadou stromů, bez keřového patra. Tento typ větrolamu se nedoporučuje, protože u něj hrozí riziko vzniku tryskového efektu a tím také možnost nepříznivého ovlivnění plochy za větrolamem.

Na území působnosti LS Bučovice jsou větrolamy zařazeny do kategorie lesa zvláštního určení. V současnosti byla předpokládaná trvalá funkce větrolamů částečně narušena volbou nevhodné dřevinné skladby při jejich zakládání. Byl vysazován topol, což je dřevina s relativně krátkým obmýtím, ve směsi s ostatními listnáči a keři. Byla zde zřejmá snaha co nejrychleji dosáhnout prostřednictvím rychle rostoucí dřeviny požadovaného pozitivního účinku větrolamů. Ve směsích to však mělo za následek předrůstání topolů a vyklánění z přímého vzrůstu vlivem vnitrodruhové konkurence v koruně nad ostatní listnáče.

Topoly jsou dnes v mýtní zralosti a dochází k jejich spontánnímu usychání. V současné době se provádí obnova těchto kriticky ohrožených větrolamů, financovaná ze zdrojů EU (Operační program životní prostředí). V roce 2010 byla v místech s nejhorším zdravotním stavem provedena mýtní těžba na ploše cca 6 ha a následujícího roku bylo provedeno zalesnění těchto ploch. Při obnově se již nepočítá s krátkověkým topolem a s jilmem pro jeho časté odumírání. Cílem je zbudování třípatrového poloprodouvaného větrolamu, kde hlavní patro bude tvořeno převážně dubem, třešní a javorem a střední patro lípou, habrem a jeřábem. V keřovém patru bude zastoupena svída, líska, ptačí zob, hloh aj. Zalesněné plochy byly oploceny a v současnosti se intenzívně provádí ochrana mladého porostu proti buřeni vyžínáním.

Současný stav stávajících větrolamů na LS Bučovice splňuje typy jak prodouvaného, tak také neprodouvaného větrolamu. Změna typu větrolamu je dlouhodobá a v neposlední řadě finančně i odborně náročná záležitost.

Ing. Michal Fišer
revírník, LS Bučovice

Zdroje: ROŽNOVSKÝ, J., LITSCHMANN, T., 2005. Bioklimatologie současnosti a budoucnosti. Křtiny 12.-14.9. 2005 VÍTKOVIČ, M., 2008. Obnova kriticky ohrožených větrolamů na Lesní správě Bučovice. LHProjekt a.s., Brno, 77 s.