Úvodní stránka

Občas se setkáme s tím, že někteří lidé zaměňují pojmy myslivec a lesník anebo je spojují do jednoho významu. Obsah těchto pojmů je však diametrálně odlišný, především pak ve vtahu k pěstování lesa.

Myslivost a lesnictví není ale totéž, třebaže mnoho lesníků je současně myslivci a naopak.  Česká republika patří k zemím s nejdelší tradicí v obou druzích těchto lidských aktivit a dosáhla v nich vysoké úrovně. Myslivost, na rozdíl od pouhého lovu, který tvořil významnou část obživy našich předků v dávných dobách, je uvědomělou péčí o volně žijící zvěř, jako součást přírody a národního bohatství – jde o organizovanou, společensky významnou činnost. Lesnictví je disciplínou zaměřenou převážně na hospodaření v lesích jako zdroji obnovitelné dřevní suroviny a poskytovateli ostatních užitků (tzv. ostatních užitečných funkcí lesa). To, co nabývá na významu s postupem civilizace a ovlivňováním kulturní krajiny člověkem, je především interakce uvedených lidských činností.

Pohled na statného, myslivecky řečeno „dobrého“ jelena s náležitou ozdobou na hlavě nebo na pasoucí se srnu se srnčaty potěší jistě oko a srdce každého návštěvníka lesa, nejen myslivce. Les je přirozeným prostředím tzv. biotopem mnoha druhů zvěře.

Zvěř však může být současně pro les významným nebezpečím, znemožňujícím anebo zpomalujícím jeho obnovu a působícím škody na kulturách anebo již vzrostlých mladších porostech. V dávných dobách, kdy původní přirozené lesy měly vyšší úživnost díky vyššímu zastoupení listnatých dřevin a nesrovnatelně větší prostorové a druhové diferenciaci a stavy zvěře byly redukovány přirozenými predátory, byly tyto dvě složky udržovány v rovnováze. Vymizením velkých šelem došlo k tomu, že velká, tzv. spárkatá zvěř, nemá dnes přirozeného nepřítele, proto se může bez problémů množit. Současně došlo k tomu, že člověk hospodařící v lese začal pozměňovat druhovou skladbu v lese a jeho tvar, především ve prospěch jehličnatých dřevin a vysokokmenného lesa, tedy ve prospěch prostředí, které má nižší úživnost. Snahou a hlavní starostí ve vzájemné spolupráci lesníků a myslivců v dnešní době je tedy dosažení rovnovážného stavu mezi zvěří a lesem tak, aby se obě složky životního prostředí vzájemně negativně neovlivňovaly a umožnily jak provoz mysliveckých aktivit, tak obnovu lesa a produkci kvalitního dříví. Ne vždy se však tento záměr daří.

Co pro to dělají lesníci?

Lesní správa Karlovice podniku Lesy České republiky, s. p. , se intenzivně pokouší řešit tento problém již od dob svého vzniku. Vliv zvěře jelení popřípadě srnčí je tady velmi významný.  Je dán polohou a konfigurací této lesní správy,  která zaujímá polohy od nejvyšších úbočí Pradědu, až po předhůří s nadmořskou výškou cca 450 m. n. m. při úrovni hladiny řeky Opavy na východní hranici lesní správy. Působí zde významný vliv migrace zvěře, která v zimním období sestupuje z vyšších poloh a koncentruje se na poměrně menším území právě v nejnižších polohách lesní správy, kde zimuje a samozřejmě ohrožuje i lesní porosty.

V minulosti byla snaha ochránit nejcennější části lesa s potenciálem přirozené obnovy velkorysým oplocováním o délce mnoha kilometrů. Od této formy ochrany bylo nutno ustoupit nejen z důvodu vysoké finanční náročnosti, ale také mimořádné náročnosti na údržbu tohoto oplocení, které pokud je poškozeno např. polomem a závada není okamžitě odstraněna, působí naopak kontraproduktivně. V dnešní době dáváme přednost diferencovanému přístupu k této problematice. Zásadním opatřením, jehož význam je především preventivní, je zvýšení přirozené úživnosti lesa a to především zvýšením podílu listnatých dřevin včetně tzv. ostatních neškodících dřevin, které byly dříve vyřezávány jako plevelné, zvýšení podílu přirozené obnovy.

Opatření cílená na ochranu kultur a porostů proti zvěři se provádí v široké škále podle předmětu ochrany místních podmínek a charakteru stanoviště, mezi nejvíce zastoupená opatření patří nátěry kultur repelenty, chránící kultury před okusem  –  tyto nátěry se provádí v období od časného léta do pozdního podzimu a to podle polohy, ve které se zvěř v tu či onu dobu zdržuje.

Poměrně značné prostředky se vynakládají na oplocování kultur různými typy oplocenek a jejich údržbu. V menší míře se využívá tato forma také v podobě individuální ochrany, kdy se chrání jedinci nejvíce ohrožených druhů dřevin, jako jsou např. všechny druhy jedlí, douglaska a javor klen. Modřín, který je často v mladém věku „obětí“ srnců při vytloukání parůžků, se chrání převážně tzv. „opichováním“ kolíky nebo rozsochami. 

Významným druhem ochrany zejména v migračních lokalitách mohou být tzv. přezimovací obůrky pro zvěř, do kterých se uzavírá především jelení zvěř v období strádání, v těchto oborách se přikrmuje a vypouští se na jaře až po nástupu vegetace a zvýšení potravní nabídky ve volné přírodě. Lesní správa Karlovice provozuje jednu takovouto obůrku o výměře 16 ha ve vlastní režijní honitbě Praděd, druhá obora je situována v pronajaté honitbě Ludvíkov a předpokládá se rovněž její uvedení do provozu. Kromě toho je záměrem vybudovat další přezimovací oboru v jedné z níže položených honiteb nejvíce postihovaných zimní migrací zvěře a to za přispění finančních prostředků z evropských fondů.

Co očekáváme od myslivců?

Na území lesní správy Karlovice je myslivost provozována celkem v jedenácti vlastních honitbách, jejichž držitelem je státní podnik Lesy ČR, s. p. a do dvou honiteb v držbě jiných vlastníků jsou začleněny další honební pozemky Lesů České republiky. Z jedenácti honiteb vlastních je jedna honitba režijní, kde provoz myslivosti zajišťuje lesní správa Karlovice a deset honiteb je pronajatých. Nejvýznamnějším druhem zvěře v úhrnu za všechny honitby je zvěř jelení s ročním odlovem cca 150 ks, na druhém místě zvěř srnčí, které se ročně loví přes 100 ks. Tyto druhy zvěře jsou nejvýznamnějšími i z pohledu rizika vzniku škod, i když, ač by se to na první pohled nezdálo, významné škody na kulturách dokáže způsobit i zajíc polní.

Od myslivců – nájemců pronajatých honiteb, očekáváme především odpovědný přístup a seriózní spolupráci při vypracování ročních plánů hospodaření, počínaje sčítáním jarních stavů zvěře. I když je vzhledem ke sněhové pokrývce někdy skutečně problémem zajistit věrohodné údaje, je seriózní přístup k této problematice zásadním předpokladem mysliveckého plánování.

Jedním z problémů, který zvyšuje riziko škod, je nevyhovující poměr pohlaví u srnčí, ale především u jelení zvěře. Proto žádáme nájemce honiteb o důsledné zajišťování odlovu zvěře holé, tj. především srn a laní. Myslivce žádáme, aby věnovali pozornost lokalitám, kde se zvěř koncentruje a snažili se vhodnými opatřeními lovem počínaje a vhodným přikrmováním v období strádání konče, předcházet škodám.

Nepříjemnou záležitostí pro obě strany je otázka náhrady škod způsobených zvěří, kterou musí lesní správa uplatňovat a nájemci hradit. Dlužno podotknout, že nájemci honiteb lesní správy Karlovice přistupují k této záležitosti konstruktivně a škody ve stanoveném termínu hradí – oboustranným zájmem musí být jejich snížení. Záležitostí, která je rovněž v oboustranném zájmu, by mohlo být prodloužení doby lovu u kolouchů, popř. mladých jelenů u zvěře jelení, která by umožnila odlov oslabených, popř. pro chov nežádoucích jedinců, koncentrovaných v oblasti zimních stanovišť.  Bohužel tato úprava předpokládá změnu legislativy, která je ovšem zatím v nedohlednu. Chtěli bychom rovněž nájemce spádových honiteb více zainteresovat na participaci na provozu přezimovacích obor v zimním období.

I když i myslivci čelí při zabezpečování své činnosti problémům spojeným především s vysokou turistickou návštěvností předmětných lokalit zejména v období prázdnin a růstu lesních plodin.  Ani těžební a pěstební práce v lese nelze například v období vrcholné lovecké sezóny zastavit. Domníváme se, že je zde potenciál pro konstruktivní dialog s nájemci honiteb a viditelný zájem přispět k nastolení potřebného rovnovážného stavu.