Úvodní stránka

Při návštěvě lesních porostů lesního hospodářského celku na Lesní správě Bučovice se můžete setkat s touto dřevinou takřka na každém kroku. Tvoří spodní patro porostů mýtního věku i porostů probírkových, často ve směsi s jinými listnáči, jako je například habr. Je zastoupena jako hlavní dřevina velké části porostů spolu s dubem, bukem, javorem, habrem, osikou, jasanem, třešní a dalšími. Vyskytuje se v kulturách jak uměle založených, tak těch z přirozené obnovy.

Současné zastoupení lípy v lesích na Bučovicku přesahuje 7%. LS Bučovice ročně uměle zalesní na LHC Bučovice asi 0,5 ha této dřeviny. Jedná se o první zalesnění ve směsích s ostatními listnáči. Zdá se, že je to malé číslo. Přesto lípu nacházíme v poměrně hojném zastoupení již ve dvou a tříletých uměle založených kulturách. Vznikají tak druhově bohatě zastoupené porosty, neboť kromě lípy a hlavních dřevin buku nebo dubu není problém zde nalézt dalších pět až šest dřevin jako habr, břízu, třešeň, jasan nebo javor. Tyto dřeviny se spolu s lípou dostaly do kultur přirozenou obnovou. Je to velmi příznivý jev, ať už z hlediska biodiverzity nově zakládaných porostů, tak z hlediska vynaložených nákladů na obnovu lesa. První zalesnění na holině je tedy realizováno hlavními listnatými dřevinami -dubem a bukem – ostatní listnáče pak dodá přirozená obnova.

V těchto druhově velmi bohatých porostech má lesní hospodář při následné výchově vždy co vybírat a může si druhovou skladbu libovolně upravovat. Zásadou je však věnovat pozornost v prvních dvou letech po zalesnění prostorovému rozmístění dřevin hlavních a v případě ztrát tyto doplnit. V dalších letech je důležité sledovat a případně redukovat ostatní listnáče z přirozené obnovy a nedovolit jim potlačit hlavní dřevinu. Ožínání se provádí převážně v pruzích do stáří čtyř až pěti let většinou dvakrát ročně. Před vlastním zajištěním kultury je pak obvykle nutno poslední ožínku zaměnit nebo doplnit výsekem. Kultury bývají většinou zajištěny ve stáří pěti let. Z hlediska škod zvěří je bohatá druhová skladba též přínosem. Přimíšená lípa a ostatní dřeviny kryjí v kulturách dřeviny hlavní a nabízejí zvěři široké potravní možnosti. Pokud nejsou kmenové stavy zvěře extrémně vysoké, postačí pak ochrana těchto kultur nátěry často jen schematicky (každá druhá až třetí sazenice), oplocování, snad s výjimkou dubu, pak není nutné.

První výchovný zásah je nutno většinou realizovat ve stáří mlaziny do deseti let. Jedná se většinou o nejnutnější zásah ve prospěch hlavních dřevin – dubu a buku. Provádí se odstraněním předrostlíků, jednocení trsů (u lípy jsou preferováni jedinci ze semene) a upravuje se prostorové rozmístění. S ohledem na velký počet jedinců a vysoké finanční náklady zásahu je tento postup dostačující. Další výchovné zásahy následují v intervalu zhruba pěti let. Zásadou je zasahovat raději častěji a mírněji. Ostatní listnáče, tedy i lípa, jsou prostředníkem a nástrojem ve výchově cenných hlavních dřevin. Ve starších výchovných zásazích ve věku nad čtyřicet let již nacházíme lípu nejen v úrovni, ale objevuje se již i v podúrovni (např. s habrem), kde vytváří cenné patro, které kryje půdu a reguluje množství světla v porostu. Tato podúroveň je žádoucí a nesmí být při výchově v žádném případě odstraňována.

Při posledním výchovném zásahu, prováděném zpravidla na podporu přirozené obnovy, je lípa a ostatní listnáče z podúrovně odstraňována ve prospěch přirozené obnovy hlavních listnáčů.

   

Lípa je v našich podmínkách z pohledu ochrany lesa bezproblémovou dřevinou. Škůdci netrpí, zvěř ji v mládí sice poškozuje, to je však spíše pozitivní jev, neboť nám v kulturách kryje a chrání hlavní dřeviny. Jedinci ve starších porostech bývají v některých případech napadáni jmelím a ochmetem, což může být i příčinou úhynu.

Lipové dřevo znají dobře řezbáři a včelaři. Méně se ví o výborných vlastnostech lipového dřeva ve stavebnictví. Ještě na počátku minulého století bylo běžné, že lípa se používala při konstrukci střešních krovů. Na vesnicích najdeme poměrně běžně na starých chalupách lipové krovy. Dokonce vazby na některých kostelích jsou z lípy. Co k tomu naše předky vedlo, byl to nedostatek jehličnatého dříví? V oblastech listnatých lesů to byl jistě jeden z důvodů. Dalšími důvody byly však pevnost lipového dřeva, nízká hmotnost a především to, že lipové dřevo nemá rád dřevokazný hmyz. Taková lipová vazba např. na kostele vydrží i několik stovek let.

Lípa zaujímá významné místo ve skupině listnatých dřevin a je důležitá při zakládání nových porostů a jejich výchově. Přispívá k bohaté biodiverzitě listnatých porostů a je důležitou meliorační a zpevňující dřevinou. Lipové dříví je odběrateli ceněno a o LP kulatinu je velký zájem. Lípa ve směsích s ostatními listnatými dřevinami dotváří a podtrhuje estetickou nádheru podzimního lesa.

Ing. Otakar Pavlík
Lesní správce LS Bučovice