Úvodní stránka

Na Lesní správě Choceň, revíru Stéblová se nachází jedna z nejhodnotnějších technických památek Pardubicka – Opatovický kanál. Je neodmyslitelnou součástí dnešních lesů, kde vytváří specifického ducha místa. Oprávněně je považován za historický, přírodní a estetický klenot.

Říká se, že na začátku toho všeho bylo Labe, které v dávných geologických dobách proudilo údolím tzv. Bohdanečské brány, západně od Kunětické hory. Když si později řeka prorazila cestu dnešním směrem, zůstala po ní mokřinatá oblast lužních lesů se starými říčními rameny, mokřady a bažinami, tedy ideální přírodní podmínky pro rozvoj rybníkářství. Základy proslaveného rybničního systému zde pravděpodobně vybudovali již v polovině 14. století opatovičtí mniši z řádu Benediktínů.

Nejvýznamnější jméno, které je s rozvojem rybníkářství v této lokalitě spojeno, je Vilém z Pernštejna, jenž roku 1490 získal zdejší panství. Pro jeho velkorysé plány budování nových rozlehlých rybníků však bylo podmínkou zajištění dostatečného a regulovatelného přívodu vody. Bylo zde tak vybudováno nadčasové dílo, které dokládá technickou zdatnost tehdejších rybníkářů – Opatovický kanál. Tehdy kanálu však lidé říkali Velká strúha. Strúha začínala u nově vybodovaného labského jezu v Opatovicích, od Bohdanče pokračovala daleko směrem na západ a po více než 34 kilometrech za vsí Semín se vracela zpět do řeky. Opatovický kanál zásoboval vodou většinu z téměř 230 rybníků, jež se na pardubickém panství nacházely. Největší z nich – rybník Čeperka zaujímal plochu okolo 1000 ha a zatopil katastr několika obcí. Jednalo se nejen o největší rybník v kraji, ale snad i v celých Čechách. Přestože Opatovický kanál vznikl především kvůli rybníkům, sloužil také jako zdroj kvalitní pitné vody – dokladem jsou pozůstatky dřevěného vodovodu z 16. století objevené v Bohdanči. Voda z něj byla používána i jako pohon pro pilu či mlýny.

Postupem času došlo k úpadku rybníkářství a postupné likvidaci a vysoušení rybníků. Byly přeměněny na ornou půdu a hospodářské lesy. Opatovický kanál tak sice ztratil svou původní funkci, nadále však sloužil jako pohon různých technických zařízením, zejména elektrárny v Opatovicích a rovněž k závlahám luk a polí. Částečně zůstala zachována i jeho funkce napájení rybníků. Dnes dodává Opatovický kanál zejména vodu do Bohdanečského rybníka, největšího zachovalého rybníka Pernštejnské rybniční soustavy.

Většina toku Opatovického kanálu je zachována v jeho původní podobě. Ta svědčí o citlivém přístupu našich předků k přírodě i při budování tak rozsáhlého technického díla. Koryto kanálu je vedeno tak, že má podobu přirozených říčních meandrů a zpevnění většiny břehů obstarávají svými kořenovými systémy porosty lip, dubů a olší.

Dnes je Opatovický kanál nejen unikátní technickou památkou dokládající dovednost našich předků v době před 500 lety, ale je také klenotem i po stránce botanické a zoologické. Tok kanálu je doprovázen břehovými rákosovými porosty, mokřinami a rašelinovými loukami s mnoha významnými druhy rostlin a živočichů. Opatovický kanál dokazuje a je příkladem skloubení požadavků technického rozvoje s ochranou přírody.