Úvodní stránka

Lesy ČR každoročně vyhlašují strom roku. V letošním roce 2016 jím byla vyhlášena třešeň ptačí – lidově nazývaná ptáčnice. Druhový název i lidové pojmenování prozrazuje, že plody – drobné třešně „ptačinky“ mají velmi v oblibě ptáci, především špačci, kteří vydatně napomáhají její přirozené obnově. Tato lesnickou praxí poněkud opomíjená dřevina si jistě zaslouží větší pozornost lesního hospodáře při obnově lesa, neboť zvyšuje biodiverzitu, plní meliorační funkci a celkově přispívá k malebnosti lesa a porostních okrajů (obzvláště v podzimním období). Mimoto je schopna poskytnout i velmi kvalitní a ceněné dřevo.

V České republice mnoho zkušeností s intenzivním pěstováním třešně ptačí nemáme. Ve Francii či Německu jsou na tom lépe. V těchto státech jsou zakládány porosty s vyšším zastoupením třešně nebo i čistě třešňové porosty (plantáže) za účelem produkce kvalitních dřevních sortimentů. U nás je většinou na třešeň ptačí pohlíženo při obnově lesa jako na doplňkovou dřevinu, která není součástí pěstebního cíle. Ve starších porostech se vyskytuje pouze skupinovitě či jednotlivě. K dosažení kvalitních dřevních sortimentů je třeba třešni věnovat značnou péči již od založení porostu, na což se při malém zastoupení této dřeviny často zapomíná a nepůsobí-li shodou okolností příznivé růstové faktory, poskytne třešeň sortimenty horší kvality se silnými zarostlými větvemi, nebo se jedná o potlačené stromy slabších dimenzí, které pak neposkytují žádané cenné dříví.

Růstové podmínky

Pro pěstování jí nejvíce vyhovují úrodné, hlinité, minerálně bohaté půdy často vytvořené i na vápnitém podloží. Uspokojivě však roste i na mírně kyselých půdách. Tyto podmínky nacházíme obvykle na bázích svahů a v úžlabích, kde roste lépe než na suchých hřbetech díky lepšímu zásobení vláhou. Třešeň poroste i v těžších půdách, ale nejlépe prospívá v půdách středně těžkých až lehkých. Na fluviálních půdách lužních lesů (lesní typ 1L) ji obvykle nenajdeme, protože nesnáší dlouhodobé zaplavení vodou. Na kvalitních stanovištích u nás třešeň dorůstá výšek přes 30 m a průměru kolem 50 cm.

Porosty s třešní ptačí založené na lesním závodě Židlochovice

Na lesním závodě Židlochovice bylo v letech 1995 až do současnosti obnoveno několik porostů se zastoupením třešně ptačí. Na polesí Židlochovice jsou založeny porosty dubu letního s příměsí třešně (porostní skupiny 111B1, 109A1b, 111C1) a porost jasanu s příměsí třešně (123D2a). Na polesí Diváky je třešeň obnovena spolu s habrem v porostních skupinách 519C2 a akátem 507A1a.

V roce 2005 byly ve větším rozsahu vysazeny třešně ptačí v porostu 211H8a na polesí Velký Dvůr v lokalitě Vranovický hájek. Vranovický hájek se nachází v katastru obce Vranovice nad Svratkou. Z typologického hlediska se jedná o lesní typ 1S2. Svěží edafická kategorie 1S přechází v nižších partiích Vranovického hájku do kategorie hlinité 1H. K výsadbě byly zvoleny dvě plochy po mýtní úmyslné těžbě, provedené v prosinci roku 2004. Původně se jednalo o nepříliš kvalitní porosty z velké části pařezinového původu se zastoupením především jasanu, akátu, lípy, javoru babyky s příměsí jilmu, habru a dubu zimního. Větší plocha o výměře 1,2 ha byla oddělena od druhé plochy o výměře 0,8 ha porostním žebrem širokým cca 40 m, které bylo později po zajištění kultury odtěženo. Plochy se nacházejí v nadmořské výšce kolem 205 m n. m. na terase, která pozvolna klesá v mírném svahu k jihovýchodu do nivy řeky Svratky. Půda je zde spíše lehká, propustná, vysýchavá dobře zásobená živinami. Z pomístného výskytu některých bazifilních mezotrofů jako je například kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum) lze usuzovat, že se jedná o trofickou meziřadu BD.

Řezy po odstranění letorostů. Vyvětvování lze provádět ohnutím terminálu, v následujících letech pomocí žebříku. Foto z roku 2009.

Na jaře 2005 byla přirozená obnova původních dřevin, se kterými se počítalo jako se dřevinami výchovnými (mimo akát) doplněna třešňovými semenáčky o výšce 40 až 50 cm v přibližném sponu 5 x 4 m. Celkem počet vysazených semenáčků činil 950 kusů na obě plochy. Ochrana proti zvěři byla zajištěna pomocí individuálních ochran tubusů speciál o výšce 120 cm. Jako opora byly použity roxory. Použití tubusů má výhodu i v tom, že jsou v porostu dobře vidět a v prvních letech po výsadbě značně usnadňují nalezení třešní v porostu při vyvětvování. Vysazené třešně se velice dobře ujaly a odrůstaly. V následujících letech bylo na těchto plochách provedeno následující:

Zákres obou ploch (větší 1,2 ha a menší plocha 0,8 ha) na podkladu lesnické mapy a leteckého snímku, stav v roce 2015 (platnost LHP 2010 – 2019, nové porostní rozdělení lesa – porostní skupina 221H1b)

Růstová dynamika třešní v porostech založených ve Vranovickém hájku

V obou plochách byly měřením získány údaje o ročním přírůstu u 22 třešní rostoucích podél průseku procházejícím oběma plochami. Tyto dřeviny lze považovat za reprezentativní vzorek v rámci obou ploch. V prvních několika letech nebylo měření prováděno ročně, ale roční přírůsty byly na mladých třešních dobře rozpoznatelné, a tak bylo možno tyto údaje získat zpětně. Později byly přírůsty měřeny ročně až do roku 2011. Takto byla získána přírůstová řada sedmi let. V následujících letech už nebylo měření z důvodů velké výšky dřevin prováděno. Naměřené hodnoty přírůstů jsou uvedeny v tabulce níže:

Tabulka zachycuje roční přírůsty a celkovou výšku (v cm) 22 třešní od výsadby až do roku 2011.
Poslední sloupec obsahuje i výčetní tloušťku třešní v roce 2011.

Graf znázorňuje roční přírůsty u 22 třešní.

Z tabulky a grafu lze vyvodit následující: Třešně od prvního roku velmi dobře přirůstaly. V průměru na konci prvního vegetačního období dosáhly výšky 126 cm, v následujícím roce přirostly o 66 cm a dosáhly bezmála dvou metrů. Po sedmi letech od výsadby v roce 2011 činila průměrná výška téměř pět metrů (přesně 472 cm). Takto vysoké hodnoty přírůstů svědčí o skutečnosti, že třešním vyhovovalo stanoviště. K výškovému přírůstu značně přispělo i opakované vyvětvování. Ze souboru měřených dřevin se vymyká strom s číslem 21, který na konci sedmého vegetačního období dosáhl celkové výšky 730 cm, což znamená průměrný roční přírůst 104 cm! Výjimkou je strom číslo 3, který uschnul v pátém vegetačním období. Určitá nevyrovnanost v ročních přírůstech u některých jedinců může být vysvětlena tím, že některé terminály byly napadeny mšicemi a přírůst byl poté v daném roce minimální.

Výše uvedené vyvětvení třešní v mladém věku nám přinesly následující poznatky:

• vyvětvování tzv. „na špičáky“ (ponechán pouze letošní přírůst), do věku 4 až 5 let podporuje výškový přírůst, ale současně se snižuje přírůst tloušťkový;
• při vyvětvování starších jedinců (šest, sedm let) jsme již ponechávali poslední (loňský) přeslen větví, aby byl zajištěn s výškovým přírůstem i větší přírůst tloušťkový. Dobře zarůstají řezné rány do cca 5 cm (větve jeden rok staré). Větve starší – dvouleté, už dosahovaly silných průměrů;
• u nevyvětvovaných jedinců (pár kusů) se bohatě tvoří koruna, většinou s více dominantními výhony, které v daných podmínkách bez výchovné dřeviny nedávají záruku průběžného kmene, dochází k menšímu výškovému přírůstu, který je nahrazen značným přírůstem tloušťkovým;
• vyvětvování je na daných plochách nezbytné. Na dané lokalitě předpokládáme výšku porostu v mýtním věku cca 25 m, to znamená, že výška kmene by měla mít min. 8 m a velikost koruny 2/3 kmene, to je cca 16 m. Vzhledem k tomu, že zde došlo k hromadnému úhynu jasanu, původně plánovaného jako hlavní výchovná dřevina, k úhynu vtroušených jilmů a částečné likvidaci akátu, chybí zde na větší části plochy dostatečný počet jedinců výchovných dřevin. Jejich absence způsobuje zavlčování kmenů (chybí dřeviny, které by čistily kmen a nutily třešně k dalšímu výškovému růstu).

Vyvětvování pomocí žebříku v roce 2011, Vranovický hájek. Na vyvětveném stromy vlevo si lze povšimnout šavlovitého růstu, terminál byl zřejmě poškozen mšicemi a nahrazen bočním prýtem.

Příklad třešně, která nebyla vyvětvována. Kmen se větví příliš nízko.

Pěstební cíl

Vyvětvování třešně je velmi důležité pro vypěstování kvalitního rovného kmene. Produkčním cílem jsou jednotlivé stromy s co možná největší hmotnatostí, se zdravým, rovným a bezsukým kmenem pro dýhárenské a nábytkářské sortimenty. Těžbu předpokládáme ve věku kolem 60 let po dosažení cílové hmotnatosti 2 až 4 m³. Tohoto cíle může být dosaženo za předpokladu ročního přírůstu 8 až 10 mm. Třešeň je ve směsi s ostatními dřevinami nejprve předrůstavá. Není-li vyvětvování prováděno, třešeň vytvoří nízko nasazenou korunu bez žádoucího rovného kmene. Je-li okolním porostem nucena postupně zvyšovat výšku v konkurenci o sluneční požitek, zůstávají na kmeni silné uschlé větve, které postupně opadávají a ve dřevě kmene zůstávají velké suky. Cílem vyvětvování je vytvořit minimálně 5 – 8 m vysoký rovný kmen bez suků. Je-li v mládí třešeň v porostu plně osluněna, má i po vyvětvení sklon k vytváření náhradních větví v podobě výstřelků (vlků) na již vyvětveném kmeni, které je třeba opakovaně odstraňovat. Aby k tomu nedocházelo, je třeba v porostu počítat s vhodnou výchovnou dřevinou, která zástinem potlačuje růst těchto vlků a taktéž podporuje růst výškový. Po dosažení žádané výšky – dle podmínek stanoviště a stavu okolního porostu kolem věku 20 let, je třeba pečovat o rozvoj koruny odstraňováním konkurenčních dřevin v okruhu tvořeném 25násobkem průměru kmene.

Vyvětvování

Ve třetím roce po výsadbě je vhodné s vyvětvováním začít. Vyvětvení má za cíl jasně stanovit hlavní terminál v případě, že se strom větví ve dvoják a odstranit nižší patra větví. V prvních letech po výsadbě se osvědčilo radikální odstranění bočních větví a vyvětvení na tzv. špičák. Zásahy je nelépe provádět „za zelena“ to je v květnu až červnu. Odstraníme sice část asimilační plochy dřeviny, ale také podnítíme intenzivní přírůst terminálu. Dřevina má ještě dostatek času do konce vegetační sezóny vytvořit přeslen s dobře vyzrálým dřevem a vytvořit zásobní látky pro zimní období a jarní sezónu. Taktéž řezné rány se velmi dobře zavalují hojivými pletivy, neboť odstraňované větve mají relativně malý průměr (jedná se o jednoleté, případně dvouleté dřevo). Napadení dřeva houbovými infekcemi je v tomto období minimální.

Vlastní řez je nelépe provádět zpočátku zahradnickými nůžkami, a to na tzv. větevní kroužek. V pozdějších letech mohou být odstraňované větve příliš silné, a proto lze použít i pilku či pákové nůžky s delší rukojetí. Vyvětvovat třešně v pozdějších měsících roku je s určitými výhradami možné provádět. Je třeba si uvědomit, že ztrácíme výškový potenciál růstu a odstraňujeme dřevo, které bylo vytvořeno z asimilátů, které mohla dřevina využít pro výškový přírůst a tvorbu vyšších korunových pater. Pozdní vyvětvení taktéž oslabuje tvorbu zásobních látek pro období vegetačního klidu a úspěšný rozvoj v následující sezóně.

Třešeň před provedení vyvětvovacího řezu.

Stav po vyvětvení. Fotografie z roku 2009, tj. v pátém vegetačním období.

Vyvětvování bylo poprvé provedeno již v třetím roce po výsadbě. Prvních několik let je možno třešně vyvětvovat pomocí zahradnických nůžek ze země. Později, když už nelze na větve ze země dosáhnout, postačí třešeň ohnout, neboť kmen je značně pružný a ohnutí dobře snáší. Když už stromy dosáhnou takového průměru, že je ohýbat nelze, je třeba ve vyvětvování pokračovat. V praxi se nelépe osvědčilo vyvětvování ze žebříku dvojáku. Lehký hliníkový žebřík lze při vyvětvování v řidším porostu přenášet, ačkoliv se jedná o fyzicky značně náročnou činnost. Vyvětvování bylo v pozdějším věku (výška třešní 5 m a více) zkoušeno i za pomocí vyvětvovací pily na tyči. Tento způsob však nelze doporučit, protože není snadné na vzdálenost několika metrů provést přesný řez na větevní kroužek, nepřesností řezu vznikají tzv. „věšáky“ či dochází k poškození kmene. Práce s vyvětvovací pilou je stejně fyzicky náročná jako práce při vyvětvování ze žebříku. S větší výškou třešní je třeba přistupovat k vyvětvování opatrněji a ponechávat 1-3 přesleny.

Přírůst některých třešní byl zastaven napadením terminálu mšicemi. Výskyt mšic je často spojen s přítomností mravenců, kteří mšice ochraňují a zřejmě i roznáší. Tento symbiotický vztah často způsobuje výrazné zpomalení růstu. V následujícím roce je většinou poškozený terminál nahrazen některou z bočních větví, která převezme postavení a výškovou dominanci terminálu a tak vzniká „šavlovitý“ růst hlavního kmínku. Tato deformace se však se sílením kmene srovná, netřeba se vyvětvování na náhradní terminál obávat.

Po několika letech od výsadby třešní na plochách ve Vranovickém hájku bylo možno konstatovat zajímavé zjištění. Překvapivě nejvyšší a nejvitálnější třešně rostly v blízkosti porostního okraje. Logicky bychom předpokládali pravý opak. S okrajovým efektem máme zkušenosti například u dubových porostů na stanovištích lužního lesa, kde jsou někdy krajní řady porostu v blízkosti sousední porostní stěny nahrazovány jinou dřevinou (dříve např. jasanem). V podmínkách Vranovického hájku však zřejmě ovlivňuje výškový přírůst i plné celodenní oslunění, přičemž třešeň vytranspiruje větší množství vody, než jedinec částečně krytý bočním stínem u porostního okraje. Určitou toleranci zástinu třešně ptačí potvrzuje i odborná literatura, která uvádí, že třešeň v mládí dobře prospívá i v mírném zástinu. To potvrzují i zkušenosti německých lesníků publikované v Forst und Holz (2000), kteří uvádějí, že třešně na mírně zastíněných místech bukového porostu dosáhly větších výšek a tlouštěk než jedinci rostoucí na volných plochách.

Autoři: Ing. Josef Stejskal, Ing. Jan Dovrtěl – LZ Židlochovice, foto autoři