Úvodní stránka

Biodiverzita – slůvko, které je dnes hodně frekventované, ale někdy mám dojem, že i trochu zprofanované. Dá se za něj „vědecky“ často skrýt i docela jednoduché pojmenování konkrétního stavu prostředí, stavu, který chceme rádoby popsat „na úrovni“, být takzvaně „in“.

Nicméně i praktický lesník se dnes s tímto pojmem celkem často setkává. Například: je nutné zachovat v maximální míře biodiverzitu porostu, nebo: výchovou v porostu zvýšit jeho biodiverzitu, atd. Pravý lesník si pod pojmem biodiverzita prostředí dnes musí umět představit maximální druhovou rozmanitost živých organismů schopných v daných přírodních podmínkách přežít. Pokud má lesník za úkol zvyšovat biodiverzitu např. lesních porostů, pak musí činit takové kroky, které vytvoří vhodné podmínky pro existenci maximálního počtu druhů jak z říše živočišné, tak z říše rostlinné.

Snad to pro někoho může vyznít trochu zvláštně, když se zmíním o významu obojživelníků pro les. Ale nikdo určitě nezpochybní užitečnost obyčejné žáby či čolka. Zároveň víme, že tito tvorové jsou nedílnou součástí potravy jiných živočichů (čáp, liška, tchoř…), kteří zpětně uplatňují svůj vliv na les prostřednictvím lovu např. hlodavců. Zkrátka, je-li biodiverzita bohatá, je dané prostředí plně funkční a tím i člověk z něho dokáže dostávat maximum různých požitků.

Na lesní správě Jablunkov jsme se právě z důvodů zachování a zvýšení biodiverzity rozhodli zbudovat či opravit několik vodních nádrží. Nebylo to zrovna snadné ani jednoduché. Naše vnitropodnikové předpisy jsou v tomto ohledu velice přísné, ale z druhé strany je nutné to chápat. Ono totiž každá hráz, která nemá odpovídající technické parametry, může být pro své okolí za určitých okolností nebezpečná. Teď mám na mysli nádrže čtvrté kategorie, pro které platí tzv. technicko – bezpečnostní dohled nad vodním dílem, což v praxi znamená měsíční fyzickou kontrolu hráze. Vodní nádrže tohoto typu máme dvě, ostatní jsou pak různé malé tůně, které jsme nechali prohloubit a zároveň opravit vtok i výtok.

Rád bych touto cestou krátce představil dvě nádrže a to nádrž Zelená (4. kategorie) na revíru Písek a nádrž Motyčonka na revíru Mosty. První z nich s vodní plochou cca 15 arů vznikla docela kuriózním způsobem. Někdy počátkem osmdesátých let minulého století se v oblasti Zelené budovala nová lesní cesta. Zdejší bývalý hajný, milovník ryb, nechal na vhodném místě pomocí buldozeru nahrnout hliněnou hráz na malém bezejmenném potůčku. A vodní nádrž byla na světě. Stálo ho to dle jeho vlastních slov „pár flašek“. Umí si to dnes někdo představit ? Časem však hráz chátrala, voda unikala a tak se lesní správa rozhodla hráz opravit. To už ale vyžadovalo větší finanční náklady. Téměř okamžitě se v nádrži objevila spousta obojživelníků (skokani, ropuchy, čolci), na břehu začaly hnízdit kachny. Nad zrcadlící se hladinou se míhají stíny pestrých motýlic a vážek. Dokonce i plevelné rybky se objevily. V zimě, jakmile vodní hladina dostatečně zamrzne, místní kluci této příležitosti ihned využijí k hokejovým soubojům.

Nádrž Motyčonka, s vodní plochou cca 1 aru, má svůj původ někde v první polovině minulého století. Pan polesný míval u hájovny automaticky rybníček na pstruhy, pěstoval včely atd. Dnes je to nějak jinak. Nicméně nefunkční rybníček byl opraven a efekt se dostavil okamžitě. Opět zde každé jaro kladou tisíce vajíček skokani, líhnou se zde čolci a co je mimořádně příjemné, svůj domov (po umělém vysazení anonymní osobou) zde našli i raci. Jejich přítomnost je potvrzována zbytky krunýřů na břehu po hodování vydry.

Když má člověk „blbou náladu“, doporučuji sednout si na břeh na první pohled třeba bezvýznamného rybníčku, přivřít oči a zaposlouchat se do zvuků kolem. Ono i to kvákání žab hodně uklidňuje. A že žába není hezká? My lidé zase nevíme, jestli si totéž nemyslí žába o nás.

Ing. František Lipowski,
lesní správce

Popis k foto:
– propouštěcí hráz nádrže Zelená
– hladina nádrže Motyčonka