Úvodní stránka

Pojem „genová základna lesních dřevin“ se dle mé paměti objevil někdy v polovině 80-tých let minulého století. Snad každý lesní závod tenkrát vyhlašoval nějaké genové základny /dále jen GZ/. Mělo to však až do počátku 90-tých let minulého století jeden velký zádrhel. Nebyla totiž dána jasná pravidla fungování (způsob hospodaření) a nebyl pojmenován cíl GZ.

Ne jinak tomu bylo i u bývalého LZ Jablunkov. Dokonce každé polesí si vyhlásilo svou GZ, zamalovalo její hranice do lesnické mapy, tím to ale vše skončilo. Venkovní provoz nebral v tomto směru žádné ohledy na způsob hospodaření v takto vyhlášených GZ.

Situace se podstatně změnila až se vznikem LČR, s. p. Na lesní správě Jablunkov byly rozhodnutím Mze ČR, ÚO ve Frýdku – Místku ze dne 11. 3. 1993 vyhlášeny dvě GZ a to: GZ č. 185 Mosty pro dřeviny SM a JD s výměrou 1 246 ha a GZ č. 183 Lomná pro dřeviny BK, KL, JS s výměrou 640 ha. Jasnou definici funkce GZ přinesl až nový lesní zákon č. 289/95 Sb., který v § 8, odst. 2, písm. f konstatuje, že cílem GZ je ochrana geneticky vhodných populací lesních dřevin in situ (v místě jejich výskytu).

Aby GZ plnily svou funkci, je dle mého názoru nutné stanovit jasnou koncepci hospodaření v nich. Veškeré úmyslné těžební zásahy by měly jednoznačně směřovat k podpoře přirozené obnovy té dřeviny, pro kterou byla GZ vyhlášena. Takže pro venkovní personál bylo nutné, aby s odstupem času opět „zdomácněla“ forma postupného procloňování mateřského porostu a to v několika fázích. První fáze nastává především v roce fruktifikace zájmové dřeviny, další fáze pak sledují vytvoření vhodných světelných podmínek pro již existující přirozenou obnovu. Poslední fází je samozřejmě domýcení mateřského porostu.

Za období plných 20 let existence GZ u LS Jablunkov mohu konstatovat, že smysl a účel GZ se nám zatím daří naplňovat. Vždy však existuje nějaké to „ale“. Není tomu jinak ani u nás.

Při novém zařízení LHP v roce 2008 jsme se rozhodli, že z GZ Mosty vyloučíme jedli. Ne snad proto, že by byly větší problémy s jejím odrůstáním, jak lze dnes na mnoha místech pozorovat (podle mého názoru je příčinou stav zvěře), ale pro její minimální zastoupení v mateřském porostu. Zvýšit podíl jedle v porostech je pro nás prioritou, nicméně podmínka, že do GZ mohu uměle vnášet zájmovou dřevinu původem jedině z téže GZ se ukázala dost limitující. Ne vždy těch pár jedlí v této GZ dostatečně plodilo, ne vždy se podařilo vypěstovat dostatečné množství výsadby schopných sazenic. Proto byla jedle z této GZ vyňata a GZ funguje pouze pro smrk. Jedli zde vnášíme z ostatních uznaných zdrojů mimo GZ.

Zatím jsme přesvědčeni, že pokud revírník těžebně moc nespěchá a maximálně využije odpovídajícího způsobu hospodaření pro podporu přirozené obnovy, pak ta má velkou šanci na úspěch. U nás to platí, troufám si tvrdit, pro obě GZ a pro všechny dřeviny, pro které byly GZ vyhlášeny. Zpočátku se opravdu vyplatí moc nespěchat, jakmile je ale dosaženo odpovídajícího podílu a kvality přirozené obnovy, pak naopak je potřeba ji těžebně včas uvolnit. Ono to počáteční „ těžební nespěchání“ se odmění v podobě ušetřených pěstebních nákladů na zalesnění, výžin…., a nakonec zjistíme, že i těžební možnosti jsou najednou obrovské.

Ing. F. Lipowski,
lesní správce

první foto: poslední fáze – domýcení mateřského porostu nad přirozenou obnovou buku
druhé foto: odrůstající přirozená obnova smrku