Úvodní stránka

Houbařskou vášeň máme snad už v genech. Ale v podobné míře jako u nás se houby sbírají jen na Slovensku a snad ještě v Rusku. Tam ovšem sbírají především ryzce. Balkánské národy sbírají houby jen málo. A Skandinávci si hub prakticky nevšimnou, přestože v tamních lesích byste je mohli doslova kosit kosou. Angličané také považují všechny houby za prašivky a konzumují pouze uměle vypěstované žampiony. Těm dávají přednost i Němci a Rakušané. Žampionové omáčky jsou také vyhlášenou chloubou francouzské kuchyně. Prim u Francouzů však hrají samozřejmě lanýže, jejichž pěstování se často dědí z otce na syna a jsou utajovány víc než leckterá státní tajemství. Pomineme-li Evropu, pak největšími milovníky hub jsou Japonci a Číňané. Ve Spojených státech sbírají houby spíše jen potomci evropských přistěhovalců.

Houby jsou fascinující organismy – dají se jíst, rostou téměř všude a mají obrovskou odolnost vůči nepříznivým vlivům. A nejsou to jen křemenáče, lišky, lanýže a choroše nebo mikroskopické organismy. Například v Oregonu se nachází obrovská houba – podkovka smrková – která je prý přes 2 400 let stará a pokrývá plochu 5,6 km². Není to samozřejmě klasická houba, ale skupina organismů v jednom, tzv. fungus. V Číně zase objevili stopkovýtrusnou houbu Fomitiporia ellipsoidea, která patří mezi vytrvalé houby. Největší nalezený exemplář je starý asi 20 let. Plodnice má na délku 10 m, je široká 80 cm a dosahuje výšky 5,5 cm. Její hmotnost vědci odhadují na 400 – 500 kilogramů.

Dříve se houby řadily k rostlinám, ale nyní jsou vyčleněny jako samostatná říše. Vědci se dnes přiklánějí k názoru, že houby jsou dokonce evolučně bližší živočichům než rostlinám. A dá se z nich dokonce stavět. Byly provedeny pokusy se speciálně vyšlechtěným a zvláštním způsobem vysušeným podhoubím, které podle vědců je jako stavební materiál pevnější než beton. Tento lehký a snadno tvarovatelný materiál odolával zátěži, vodě, ohni i plísni. Takto bylo použito podhoubí lesklokorky leské, která se vyskytuje i na našem území a která se dá poměrně jednoduchým způsobem pěstovat na obohaceném agaru. Američtí vědci zase v pralesích Jižní Ameriky objevili houbu Gliocladium roseum, rostoucí na stromech a v ohromném množství produkující těkavé uhlovodíky a jejich deriváty. Vzniklou směs nazvali ekonafta a mohla by se stát levnou a ekologickou alternativou k fosilním palivům.

Další fascinující vlastností hub je jejich schopnost symbiózy ať už s rostlinami nebo s živočichy. Například symbiotické svazky jednotlivých druhů tropických mravenců a linií hub, které si pěstují v hnízdech, vydržely miliony let. Změna houby představuje v životě mravenců tak zásadní zvrat, že může znamenat zánik mravenčí kolonie nebo i odstartovat vývoj nového mravenčího druhu. Toto soužití je výhodné pro oba druhy – mravenci mají zajištěný stálý přísun potravy a o houbu je výborně postaráno.

Takže – košík do ruky, nožík do kapsy a hurá do zelených luhů a hájů. Rostou, rostou?