Úvodní stránka

Z historie i současnosti známe mnoho slavných a významných českých lesníků, kteří svou prací zanechali či zanechávají svou nesmazatelnou stopu, a to v podobě praktických nebo teoretických pohledů na hospodaření v lesích. Jsou však dnes mezi námi i takoví, o kterých se lesnická literatura nijak nezmiňuje a kteří nevcházejí do širšího povědomí lesnické věřejnosti. A přece tito lesníci svou prací a svým celoživotním posláním tuto svoji stopu výrazně do lesa otiskli. Jedním z nich je zcela určitě i pan Ing. Gustav Beiger.

Narodil se 21. září 1942 v Jablunkově. Snad už jako malému klukovi mu učaroval nádherný pohled na okolní jablunkovské lesy a předurčil tím jeho profesní kariéru. V roce 1959, kdy ukončil tzv. „jedenáctiletku“, nastoupil Ing. Beiger na LTŠ v Hranicích na Moravě do abiturientského lesnického kurzu. Tento kurz úspěšně ukončil v roce 1961 závěrečnou zkouškou. V témže roce nastoupil jako tenkrát všichni pořádní chlapi na dvouletou základní vojenskou službu. Po návratu z vojny v roce 1963 byl přijat do trvalého pracovního poměru k LZ Jablunkov, a to do funkce technika polesí v Horní Lomné, kde setrval do roku 1966, posledním rokem pak ve funkci vedoucího polesí. V tomto roce si ho bývalý ředitel LZ Jablunkov pan Gajdušek povolal na ústředí LZ a nabídl mu funkci technologa. A to byla pro něho ta pravá parketa. V roce 1973 byl jmenován vedoucím technologem LZ. Při svých náročných pracovních povinnostech dokázal po 6-ti letém dálkovém studiu na Lesnické fakultě v Brně v roce 1971 obhájit titul lesního inženýra.

Kdo zná Ing. Beigera osobně, kdo měl možnost poznat jeho odvedenou práci ve funkci vedoucího technologa LZ, kterou vykonával úspěšně až do poloviny roku 1992, mu musí složit hlubokou poklonu. Za čtvrtstoletí výkonu této funkce se doslova nesmazatelně zapsal coby vynikající budovatel lesních cest a svážnic. Do této doby mnohdy doslova nepřístupné lokality s bohatou dřevní zásobou se rázem staly dobře přístupnými pro lesní techniku. A nebyly to stavby jenom toho charakteru. Musíme připomenout, že Ing. Beiger byl pověřen zbudováním dvou dřevoskladů, jedné pily a četných dalších budov, které byly určeny jednak pro bydlení zaměstnanců LZ a jednak sloužily jako technické zázemí pro lesní výrobu. Svými pracovními kolegy byl v této funkci vždy plně respektován.

Se vznikem LČR, s.p., v roce 1992 začíná pro Ing. Beigera nová profesní kariéra. Od 1. 7. 1992 až do 31. 12. 2003 zastává funkci lesního správce lesní správy Jablunkov. Kdo osobně zažil tuto dobu, kdy transformací lesních závodů vznikaly na straně jedné organizační jednotky LČR, s.p., a na straně druhé soukromé podnikající subjekty, ten mi dá jistě za pravdu, že to byla doba plná výzev a lesnického očekávání. Ing. Beiger přijal funkci lesního správce s plným elánem a odhodláním, což se potvrdilo tím, že po celou dobu výkonu funkce lesního správce Lesní správa Jablunkov vždy plnila očekávání mateřského podniku bez jakýchkoliv otřesů či větších problémů. Náročnou dobu majetkových restitucí, dobu změněného přístupu ke způsobu hospodaření v lesích zvládal Ing. Beiger s přehledem. U kolektivu zaměstnanců lesní správy byl vždy jednoznačně respektovanou autoritou.

V současné době si užívá zaslouženého důchodu. Jako každý správný důchodce ani on „pořád nemá čas“. A to je dobře. Svědčí to o jeho vitalitě. Věnuje se především své velké zálibě, kterou je fotografování. Troufám si říci, že mezi soudobými našimi fotografy má jméno Beiger své opodstatněné místo. Svědčí o tom velké množství autorských výstav a výstav pod hlavičkou Fotoklubu Jablunkov, na kterých své fotografie prezentoval.

Popřejme Ing. Beigerovi mnoho dalších let v plné svěžesti a ať mu to pěkně fotí.

Ing. Lipowski, lesní správce