Úvodní stránka

Jeřábů u nás roste několik druhů. Tím nejběžnějším je dozajista jeřáb ptačí, který se přirozeně vyskytuje od vysokohorských lesů až do pahorkatin. Na podzim jsou to ty nápadné stromy s červenými střapci jeřabin rostoucích často podél cest. V 19. století byl nalezen na severní Moravě strom s nehořkými plody. Tento strom dal základ sladkoplodému jeřábu moravskému, který se dnes pěstuje jako ovocná dřevina. S ostatními jeřáby se na našem území můžeme setkat jen v teplejších oblastech. V teplých doubravách můžeme nalézt jeřáb břek, jeřáb muk a na některých lokalitách i jeřáb oskeruši (Sorbus domestica L.), někdy též nazývaným i oskeruší domácí, na jihovýchodní Moravě též „oskoruší“. A právě tomuto zajímavému druhu jeřábu jsou věnovány následující řádky.

Původnost jeřábu oskeruše na našem území není zcela jistá, někteří dendrologové jej u nás považují pouze za zplanělý druh, jiní uvádějí, že původnost oskeruše na našem území je pravděpodobná. Nelze tedy s jistotou říci, zdali jeho rozšíření u nás není dílem člověka. Jedny z prvních písemných zmínek o existenci tohoto stromu v Evropě pocházejí z antické doby. Římané se zřejmě zasloužili o další rozšíření tohoto oblíbeného ovoce, neboť údajně vysazovali oskeruši podél cest v rámci jejich tehdejšího impéria. Centrum původního výskytu tohoto druhu se nachází v jihovýchodní Evropě, především v oblasti středomoří od Pyrenejí přes Apeniny, Kypr až do Malé Asie po Kavkaz. V České republice se vyskytuje pouze v nejteplejších oblastech našeho státu, především v Pomoraví a hlavně v Moravském Slovácku až po Zlín. Ojedinělé stromy lze nalézt i ve středních Čechách. Celkem se odhaduje, že na našem území roste kolem 800 plodících stromů.

Většina u nás rostoucích oskeruší roste ve starých sadech, vinicích, mnohé stromy zůstaly zachovány ve volné krajině. Jsou to stromy původně pěstované pro užitek z ovoce. S oskeruší se však můžeme setkat i v lesních porostech. V lesích dosahuje tato dřevina výšky až 26 m a výčetního průměru 66 cm. Nejčastěji ji nacházíme jako výstavek v bývalých pařezinách. Stromy rostoucí mimo lesní porosty mají pravidelnou kulovitou korunu, a proto i výška těchto stromů je nižší, asi 15 m.

Oskeruše je málo odolná dřevina vůči chladu, upřednostňuje teplá stanoviště (1. a 2. lesní vegetační stupeň) bohatá na živiny, často roste na vápnitých vysýchavých půdách, neboť odolnost vůči suchu je velmi dobrá. Schopnost přirozené obnovy této dřeviny ze semen je velmi malá. Dle lidové moudrosti potřebuje semeno oskeruše projít trávicím traktem nějakého živočicha, aby mohlo vyklíčit. Nové poznatky to však nepotvrzují. Dnes víme, že semena musí projít stratifikačním procesem v délce 10 – 12 týdnů. Poměrně krátká doba stratifikace by mohla být důvodem, proč u nás není tato dřevina hojnější, neboť naše zimní období je pro stratifikaci semen příliš dlouhé a klíčící semena mohou být zničena pozdními mrazy. Přirozená obnova z výmladků či kořenů je u oskeruše velmi dobrá. Oskeruše je světlomilná dřevina, proto je vhodné ji v lesních porostech věnovat pozornost a uvolňovat jí prostor na úkor ostatních dřevin. Mladé stromky či výmladky jsou pro zvěř velmi atraktivní potravou, proto je nutné při výsadbě oskeruší bezpodmínečně zajistit ochranu sazenic, nejlépe individuální ochrannou.

Oskeruše nachází uplatnění i jako plodonoš pro zvěř, především v oborách, tam kde její růst klimatické podmínky dovolují. Ze spárkaté zvěře plody s oblibou vyhledává zvěř vysoká a černá, muflon, daněk. Tam, kde je zvěře málo nebo není zvěř na tuto potravu naučená kvůli vzácnosti této dřeviny, zůstává po opadu pod stromy množství nezkonzumovaných plodů.

Ve volné krajině padlo mnoho stromů za oběť scelování pozemků. Mnohé stromy jsou dnes již značně staré a prosychají. K nedobrému zdravotnímu stavu stromů přispívá v některých letech i houbová choroba strupovitost jabloní (Venturia inaequalis), která je známá spíše pěstitelům jabloní.

V lesních porostech si oskeruše zaslouží zvýšenou pozornost při provádění těžeb. Tyto vzácné stromy by měly být již během vegetačního období označeny tak, aby při případné těžbě nedocházelo nevědomě k jejich skácení. Exempláře oskeruše si jistě zaslouží ponechat na holině jako výstavky. Při provádění výchovných zásahů je vhodné tyto stromy v okolním porostu uvolňovat.

Dřevo oskeruše je tvrdé, těžce štípatelné, tuhé a vhodné k obrábění a leštění. Svými vlastnostmi se řadí ke skupině domácích barevných dřev, kam patří jabloň, hrušeň, břek a je vhodné i pro nábytkářské využití, k výrobě uměleckých předmětů, silně namáhaných nástrojů jako např. hoblíků, různých forem a hudebních nástrojů. U nás však dřevo oskeruše nemá v tomto směru větší hospodářský význam.

Semenný sad oskeruše

Na jaře v roce 2001 byl v rámci projektu záchrany genofondu této dřeviny na jihovýchodní Moravě založen ojedinělý semenný sad. Tato výsadba o výměře 0,87 ha se nachází v komplexu listnatých lesů na polesí Diváky lesního závodu Židlochovice. Celkem bylo vysazeno 182 kusů roubovanců. Výsadbový materiál byl získán roubováním či očkováním z reprodukčního materiálu vybraného ze 70 matečných stromů. Ačkoliv má dnes tento sad již 12 let, stromy doposud neplodily. Snad se již v nejbližších letech dočkáme prvních plodů, neboť takto staré stromy by už plodit měly.

Plody oskeruše a jejich využití

Plody oskeruše jsou 2 – 4 cm velké malvice se semeníkem podobným jako u vzdáleně příbuzné jabloně. Plod obsahuje 1-3 semena v pětipouzdrém jádřinci. Nejčastěji je však v plodu pouze jedno semeno. Rozlišujeme stromy s plody ve tvaru malého jablíčka či hruštičky, existují však i přechodové formy. Jednotlivé plody jsou uspořádány v okolíku, jejich barva je zelená až žlutá a na osluněné straně mají zpravidla červené líčko. V září oskeruše postupně opadávají na zem. Chuť čerstvě opadlých oskeruší není obvykle vůbec příjemná, je hořká a trpká. Hodně záleží na tom, v jaké fázi zralosti plod ze stromu opadne. Tvrdé zelené plody jsou téměř nejedlé a je třeba je ponechat několik dní zhniličkovat. Jakmile mají plody alespoň částečně nahnědlou barvu a jsou měkké, je možno je konzumovat. Chuť takovýchto plodů lze jen stěží k něčemu přirovnat, nejblíže snad k chuti přezrálého jablka s tóny začínajícího hnilobného procesu. Jádřinec se semeny a slupka se většinou nekonzumuje. Nejlépe je celý měkký obsah oskeruše v ústech „vysát“. Jistou praxi získá člověk během konzumace, pokud jej ovšem prvotní dojem neodradí.

Plody se používají v kuchyni i v léčitelství. Zejména pomáhají při zažívacích obtížích. Lze je využít k výrobě marmelád, kompotů na sušení či je lze zmrazit. V největší míře jsou však plody oskeruší v posledních letech využívány na výrobu vynikající pálenky – oskerušovice. Jedná se o jeden z nejcennějších a nejdražších destilátů, neboť plodících ovocných stromů je poměrně málo a příprava kvasu je velmi pracná. Oskeruše se musí postupně přebírat, do kvasu se musí přidávat pouze zhniličkovatělé plody. Dalším důvodem, proč se jedná o vzácný destilát, je skutečnost, že stromy neplodí každý rok. Větší úroda se dostaví tak jedenkrát za 2-3 roky. Jedna z řady lidových pověr o oskeruši traduje, že ozáří-li kvetoucí strom světlo blesku, květy ztratí schopnost zarodit plody. Určitou souvislost letních bouřek s plodností oskeruší v daném roce nelze vyloučit, neboť v deštivých dnech může dojít ke špatnému opylení květů. Také vítr přicházející s bouří může napáchat velké škody olámáním květů, které jsou v této fázi vývoje velmi křehké.

Značné množství oskerušových stromů roste v Bílých Karpatech v okolí obce Tvarožná Lhota, která se dostala do širšího povědomí veřejnosti díky propagaci této zajímavé ovocné dřeviny. Jedna z takovýchto akcí je i Slavnost Oskoruší pořádaná každý rok v dubnu, jejíž součástí je i košt oskerušových pálenek. Letos se mohou návštěvníci zúčastnit již XII. ročníku, který bude pořádán 6. dubna.

Popis fotografií shora dolů: 1. Plod oskeruše ukrývá vevnitř obvykle 1-2 hnědá semena, foto autor; 2. Oskeruše rostoucí v polích nedaleko Tvarožné Lhoty, foto autor; 3. Poslední plody oskeruše, ostatní plody již opadly, foto autor

Ing. Jan Dovrtěl, LZ Židlochovice