Úvodní stránka

Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 240 až 750 metrů. Celé území je asi z jedné čtvrtiny pokryto lesem, kde silně dominují jehličnany. Základní dřevinou je smrk, který na konci minulého století pokrýval 63 % plochy lesů.

Bylo tomu tak vždy?

Z historických podkladů víme, že nikoliv. Například v „Lesní fassi Josefinského katastru“ z roku 1787 se můžeme dočíst, že v lesích v okolí obce Skřípov rostlo přes 80 % jedle a necelých 20 % buku. V roce 1842 pak lesník Pfeifer o těchto lesích píše, že jsou tvořeny „ušlechtilou jedlí vynikajícího vzrůstu a jen v jednotlivých porostech jest více či méně přimísen buk. V mladých dvaceti až třicetiletých lesích je hojněji zastoupen kultivovaný smrk“.

Proč předkové pěstovali tolik smrku?

Smrk je dřevina s vysokou produkcí dříví a poměrně snadným způsobem pěstování. Pravidelně plodí, takže je vždy dostatek osiva pro vypěstování sazenic. Mladé smrky rychle odrůstají konkurenci buřeně (trávy, ostružiník aj.) a nejsou poškozovány okusem zvěře jako jiné dřeviny. Dříví smrku je snadno opracovatelné.

Hlavním důvodem jeho plošného rozšíření v této oblasti byl však rozvoj těžby uhlí na Ostravsku a s ním spojená potřeba dříví na výdřevu v hlubinných dolech. Proto byly původní jedlové bučiny postupně nahrazeny smrkovými monokulturami.

Spoušť, která zůstane ve smrkovém lese po větrné kalamitě,
je třeba odklidit dříve, než dorazí nenasytní kůrovci.

Je smrk opravdu tou nejlepší dřevinou?

Smrk s povrchovým kořenovým systémem je vhodnou dřevinou ve vyšších nadmořských výškách a severních chladnějších a vlhčích lokalitách. V nadmořských výškách do 600 metrů a na teplých a suchých jižních expozicích není určitě původní dřevinou a byl zde vysazen uměle teprve v minulém a předminulém století. Tyto nepůvodní smrkové porosty pak trpí rozsáhlými kalamitami vyvolanými jak abiotickými (vítr, sníh, námraza), tak i biotickými (hmyzí škůdci, dřevokazné houby) činiteli.                 

V devadesátých letech minulého století pak v oblasti Ostravska, Opavska a Vítkovska došlo k velkoplošnému „chřadnutí“ smrku, které trvá dodnes. Tento nedobrý stav se během dvaceti let projevil i v jiných částech republiky a v sousedních státech – Polsku a Slovenské republice.

Podle studie německého Helhmoltzova centra pro výzkum životního prostředí, která hodnotí vliv změny klimatu na vývoj 845 druhů rostlin, je smrk dokonce jedním z nejohroženějších rostlinných druhů v Evropě.

Nutnost změny dřevinné skladby

Pravdou je také, že přirozená obnova lesa je spojená s předchozí radikální změnou dřevinné skladby v neprospěch smrku. To znamená, že při výsadbě vzniklých holin je třeba smrk používat pouze v malém množství jako výplňovou dřevinu. Protože můžeme pouze obtížně odhadovat budoucí průběh počasí, musíme vytvářet v nově zakládaných porostech co největší druhovou pestrost. Pouze smíšené a různověké lesy přečkají extrémní výkyvy počasí a kalamity s nimi spojené. Smrkové monokultury tuto schopnost nemají.

Co z uvedených poznatků vyplývá?

Pokud chceme našim potomkům zanechat kvalitní a stabilní lesní porosty, musíme se vrátit k dřevinné skladbě, která zde byla před několika stovkami let. Neznamená to však, že smrk zmizí z našich lesů úplně. Je spousta vlhkých a stinných lokalit, kde se smrku dařilo a bude se snad dařit i v budoucnu. Výrazně se však zredukuje jeho plošné zastoupení.

Miroslav Dušek