Atlas krajiny České republiky
Datum publikace:
Atlas krajiny České republiky je monumentální dílo, monumentální svým obsahem, rozsahem i počtem spolupracujících odborníků. Zájem o krajinu znamená zájem o prostředí, ve kterém žijeme. Naše krajina je výsledkem působení nejen přírodních sil, ale i antropogenních pochodů vyvolaných a vytvářených po dlouhá tisíciletí lidskou společností. Krajinu je možno zachytit různými způsoby: literárními, výtvarnými, hudebními nebo vědeckými. Zvláštní místo v charakteristice krajiny mají mapy; mapy jako modely, které pomocí mapových značek zachycují vzhled krajiny, rozložení jednotlivých složek krajiny i jejich vzájemné vazby v prostoru a čase. Zvláštní místo v kartografickém znázorňování krajiny zaujímají atlasy. Atlas jako systematicky uspořádaný soubor map zpracovaný jako celek podle jednotného řídícího záměru dodává uživateli novou kvalitu. Unikátním zdrojem informací o krajině je nový Atlas krajiny České republiky, který je prvním komplexním mapovým dílem pro území státu za více než 17 let.
Atlas krajiny České republiky, který je napsán v češtině a v angličtině, je nejrozsáhlejším dosud vydaným národním atlasovým dílem. Je v něm zobrazeno 1 137 číslovaných objektů (celkem 1 673 prvků) na 332 stranách. Atlas má hlavní měřítko 1 : 500 000, a odpovídá tomu velikost mapového rámu (dvoustrany) 610 x 1014 mm. Hlavní obsah tvoří 906 map. Kromě map je v atlasu dalších 767 prvků (grafy, tabulky, fotografie, schémata, kresby atd.). Atlas je koncipován do osmi oddílů, které na sebe vzájemně navazují.
1. oddíl: Krajina – předmět studia
Co je krajina, z čeho se skládá, jak zkoumat její vlastnosti, jak využívat a předvídat její změny? První část oddílu je zaměřena na krajinu jako objekt výzkumu a na různé přístupy jejího studia. Mapa se postupně stala hlavním vyjadřovacím prostředkem při výzkumu krajiny nejen v minulosti, ale i současnosti. V další části tohoto oddílu jsou představeny jak nejstarší mapové dokumenty, které se zachovaly z území České republiky, tak současná mapová díla a databáze o krajině a životním prostředí.
2. oddíl: Geografická poloha
Geografické souvislosti je potřebné poznat v širším kontextu. Mapové informace o světě i Evropě jsou představeny nejen v tradiční formě (jako fyzickogeografické a politické mapy), ale odrážejí i nejnovější výzkumy a zachycují různá odborná témata a mezinárodní dohody, které jsou přetransformovány do mapových výstupů. Česká republika se stala plnoprávným členem Evropské unie 1. května 2004. V tomto oddílu je stručný přehled přírodních, ekonomických a kulturních hodnot evropské krajiny a podány jsou základní informace o České republice.
3. oddíl: Historická krajina
Bohatou historii národa není vždy možno plně zachytit na mapách. Tento oddíl prezentuje jen největší a nejvýznamnější změny formování územní celistvosti státu, osídlení, změny hranic státu a administrativních jednotek, formování typů sídel, dopravní sítě, vývoj zaměstnanosti a změny využití krajiny České republiky od poloviny 19. století až po současnost. Tyto mapy odrážejí vliv člověka na krajinu a hodnotí, ve kterém období a na kterém místě došlo k největším změnám. Pro ilustraci jsou přiloženy ukázky map a staré fotografie, na nichž jsou zachycena historická přírodní rizika, která výrazně ovlivnila či stále ovlivňují charakter krajiny.
4. oddíl: Přírodní krajina
Výzkum přírodní krajiny je založen na zkoumání jejích jednotlivých složek. Zdánlivě se jeví, že se výzkum v tomto směru nemění, ale nové metody, přístupy a nové přístroje umožňují hlubší poznání všech složek přírodní krajiny. Proto jsou některé tematické mapy koncipovány na základě nových výsledků výzkumu, které umožňují hlubší poznání zákonitostí přírody. Přírodní krajina je sledována přes její energii, ovzduší, geologické podmínky, reliéf, vodstvo, půdu, rostliny a živočichy. Oddíl je ukončen syntézou nejvýznamnějších složek přírodní krajiny.
5. oddíl: Současná krajina
Tento oddíl přináší základní charakteristiku obyvatelstva současné krajiny (jeho věkovou a vzdělanostní strukturu, přírůstky obyvatelstva, vývoj jeho počtu a migrace) a sídel (způsob osídlení, hustotu zalidnění, vybavenost obcí, míru urbanizace, strukturu bytového fondu, ale i informaci o druhém bydlení). Samostatnou část tvoří ekonomické aktivity (zemědělství, průmysl, doprava a celá řada různých ekonomických ukazatelů ve vztahu k Evropě a světu). Současnou krajinu můžeme sledovat i podle krajinného pokryvu a jeho vnějších projevů, které člověk zanechal jako stopu v krajině. Orná půda a lesy tvoří dominantní prvky v krajině – téměř 75 % plochy státu. Syntézou map krajinného pokryvu a přírodní krajiny jsou zobrazovány typy současné krajiny, které podávají informaci o využití krajiny ve vztahu k vybraným přírodním podmínkám území.
6. oddíl: Krajina jako dědictví
Tento oddíl přináší informaci o nejvýznamnějších hodnotách přírodního a kulturního dědictví. K zachování hodnot mimořádné kvality přírody a krajiny se používá právní institut ochrany. Přírodní hodnoty zahrnují nejen známé kategorie chráněných území na národní úrovni (národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky, přírodní parky a jiné), ale i přírodní hodnoty, které jsou etablovány na evropské úrovni (soustava Natura 2000 – evropsky významné lokality a ptačí oblasti) a celosvětové úrovni (významné mokřady a biosférické rezervace). Speciálně jsou chráněny lesní, půdní a vodní zdroje (nejen voda pro zásobování obyvatelstva, ale i minerální vody a léčivé zdroje). Kulturní hodnoty jsou prezentovány na národní úrovni. Jedná se o památky dávné i novověké historie, samostatné objekty (kulturní památky) i celá památkově hodnotná chráněná území (památkové rezervace a památkové zóny). Mnoho vzácných památek se bohužel už nezachovalo, a proto několik map vydává i svědectví o nich. Nejhodnotnější objekty jsou označovány jako národní kulturní památky a společně se světovým kulturním dědictvím UNESCO jsou klenotem národa.
7. oddíl: Krajina jako prostor pro společnost
Krajina se k člověku zachovala velkoryse, poskytla mu prostor pro život, zdroj obživy i nádhernou přírodu. Člověk však darů přírody nevyužívá vždy racionálně a ohleduplně, a proto dochází k různým konfliktům mezi tím, co příroda nabízí, to je přírodními podmínkami a přírodními zdroji, a způsobem jejich využívání člověkem a jeho různými aktivitami. Krajina – to je bezprostřední životní prostředí, které člověk obývá. Nahromadění nežádoucích vlivů způsobuje stresové jevy, které se projevují jednak navenek v důsledku hospodářských aktivit (eroze půdy, zničené lesy, znečištěné vody a ovzduší), jednak skrytě (odlesněné svahy mohou vyvolat sesuvy, kontaminace půdy negativně působí na zdravotní stav obyvatelstva, úbytek rostlinných druhů signalizuje změnu prostředí a možné šíření nepůvodních druhů, vznik epidemií a civilizačních chorob). Přírodní a antropogenní rizika mohou ohrozit člověka i jeho existenci.
8. oddíl: Krajina a umění
Umělci vždy nacházeli v krajině mnoho námětů k jejímu ztvárnění. Již v antických dobách a později i v renesanci se člověk vracel k přírodě a vlastně ke svým kořenům. Jak postupoval vývoj společnosti, vyvíjely se postupy a techniky zobrazování krajiny i v dílech umělců. Malíři, kteří se pokoušeli o co nejvěrnější zobrazení krajiny, vytvořili samostatný umělecký směr – krajinomalbu. Umělci postupně přecházeli k abstraktnějším formám vyjádření krajiny. Pro sestavení této části atlasu se vycházelo z děl předních představitelů české a moravské krajinomalby 19. a 20. století. Do souboru byla doplněna díla moderního umění, která z krajiny a jejích hodnot vycházejí.
V jednotlivých oddílech Atlasu krajiny České republiky jsou obsaženy různé tematické mapy, které mohou být cenným zdrojem informací i pro vodní hospodářství a s ním souvisejícími obory životního prostředí. Nejvíce těchto map je v oddílu 4: Přírodní krajina, a to v pododdílu Vodstvo, který tvoří 27 hydrologických, hydrogeografických, hydrochemických a hydrogeologických map, jakož i v oddílu 7: Krajina jako prostor pro společnost, zejména v jeho částech Kvalita životního prostředí a Limity a potenciály krajiny. K zajímavému obsahu atlasu náleží také četné fotografie vodních útvarů a děl na území celé České republiky.
Na Atlasu krajiny České republiky, který je rozsáhlým moderním mapovým dílem, spolupracovalo 133 institucí, 356 autorů map, 66 autorů fotografií, dále odborně spolupracovalo 56 specialistů, 19 odborníků působilo v oblasti geoinformatiky a kartografie. Jednotlivé pododdíly posuzovalo 24 oponentů. Atlas vzhledem k digitálnímu zpracování představuje unikátní časoprostorovou databázi, se kterou je možno dále pracovat a vytvářet podle potřeby kombinace různých prvků, např. k zabránění vzniku nových a dosud nezhodnocených jevů v krajině. Výsledky práce řady odborníků se tak mohou uplatnit v rozhodovacím procesu nejen v oblastech územního plánování a krizového řízení (např. při povodňových situacích), ale také v dlouhodobější perspektivě, při vypracovávání managementu a politiky životního prostředí, dílčích strategií nebo při studiu a výzkumu krajiny.
Kartografické dílo bylo vypracováno v rámci projektů SK/600/01/03 „Atlas krajiny České republiky“ a MSM 6293359101 „Výzkum zdrojů a indikátorů biodiverzity kulturní krajiny v kontextu dynamiky její fragmentace“, které byly řešeny Výzkumným ústavem Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i., Průhonice, ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky, Českou geologickou službou, Univerzitou Karlovou, Masarykovou univerzitou, Palackého univerzitou a dalšími institucemi. Vzorem pro Atlas krajiny České republiky byl Atlas krajiny Slovenské republiky vydaný v roce 2002.
Publikaci vydaly Ministerstvo životního prostředí České republiky, Praha, a Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i., Průhonice, 2009, za finanční podpory Státního fondu životního prostředí České republiky a Ministerstva životního prostředí České republiky.
Publikace je k dispozici v technické knihovně LČR HK pouze k nahlédnutí.
Na základě Předmluvy a Úvodu k Atlasu krajiny České republiky a na základě článku v časopisu Vodní hospodářství č. 1/2011 informaci zpracoval Jiří Uhlíř