Moravský sladkoplodý jeřáb

Datum publikace:

Dne 20. února 2012 byla ve Státním okresním archívu v Jeseníku představena útlá brožurka „Moravský sladkoplodý jeřáb – Z Ostružné do světa“, autorů Radima Lokoče, Bohumily Tinzové a Ondřeje Dovaly. Toto dílko je součásti projektu občanského sdružení Eberesche „Návrat jeřábu sladkoplodého do Jeseníků“, finančně podporovaného Lesy ČR, s. p., Olomouckým krajem, Nadaci Partnerství spolu se Státním fondem životního prostředí ČR a MŽP ČR a Městem Jeseník.

V knížečce je chronologicky popsána Obec Ostružná, historie vzniku jeřábu moravského sladkoplodého včetně popisu jeho rozlišovacích znaků, informace o současném výskytu tohoto jeřábu v Ostružné a okolí a také praktické rady k pěstování a množení jeřábu. Nechybí zde ani upozornění na využívání specialit z jedlých jeřabin, samozřejmě s recepty. A je zde také uvedena pohádka, která, se svolením autora, je uvedena v plném rozsahu.

Pohádka o čarovném stromu aneb Za všechno mohou jeřabiny

Bylo nebylo – tak začíná většina pohádek, i těch, které pohádkami nejsou. Čerstvá absolventka lesnické fakulty v Brně Jarmila Horčičková nastoupila v roce 1988 coby mladá adjunktka na lesní správu v České Vsi. Hanačka každým coulem, původem z Olomouce, věděla tehdy o Jesenicku pramálo. Měla ale štěstí, osud ji dopřál skvělého učitele, lesníka ve výslužbě Václava Hédla, jenž ji nejen zaučoval do tajů práce technika na lesní správě, ale seznamoval ji i s krajinou a jejím kouzlem.

Jednou takhle přišel balík od maminky z Hané plný hrušek na zavaření. Zkušený pan Hédl měl hned radu: „Zajeď si na hájenku v Mlýnkách, u stodoly roste jedlá jeřabina. Uvidíš, oč budou hrušky zavařené s jeřabinami lepší.“ Jarmilka sedla na kolo, našla opuštěnou hájenku i strom obsypaný zářivě oranžovými plody. Zavařenina byla opravdu lahodná, jeřabiny jí dodaly barvu i příjemně nakyslou chuť. Navíc, hájenka se slepými okny, zarostlá kopřivami pod podzimně zbarveným stromem padla mladé lesnici do oka a odtud do srdce. Dopis manželovi, tehdy vojenskou službou v Jihlavě, v němž se mu s kouzlem místa skrytého v podhůří Jeseníků svěřila, nezůstal bez odpovědi: : „Zeptej se, komu hájenka patří, a zjistí, zda tam můžeme bydlet.“ Jak prosté! Sjednat nájem v hájence již tak snadné nebylo. Ale nakonec vše dobře dopadlo, jako v každé správné pohádce, a mladí se do hájenky nastěhovali. A žili zde šťastně a spokojeně až …..

Ba ne, končí to trošku jinak: prožili zde krásný, někdy radostný a šťastný, někdy trochu smutný, ale naplněný kus života. Narodil se jim zde syn a prožil v klínu jesenických hor báječné dětství. Tam za hájenkou okolo jeřábu, dělal své první krůčky na běžkách. Dnes je členem reprezentačního týmu běžeckého lyžování ČR a rád by na olympiádu.

Manželé Horčičkovi již na hájence nebydlí. Koupit ji nemohli, takže hájenka chátrala. Rádi se ale k ní a k jeřabinám, které je sem dovedly, ve vzpomínkách vracejí. A jedlý jeřáb? Rodil ještě dlouho, až před dvěma lety jej zlomil silný vítr. Zbyl po něm pouhý pahýl.“

K činnosti občanského sdružení se již hlásí mnoho obcí, jednotlivců i organizací, které pomáhají mapovat výskyt původních stromů a provádějí výsadbu nově vypěstovaných roubovanců. Je tedy naděje, že moravský sladkoplodý jeřáb bude v jesenické krajině opět doma.

Ing. Jaromír Latner, CSc.

Související články

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA kód