Úvodní stránka

Od vydání zákona č.229/1991 Sb. o půdě, který zahájil obnovu vlastnických a užívacích vztahů k zemědělské a lesní půdě, uplynulo více než 20 let. Člověk by myslel, že po takové době již budou jasné a vyřešené majetkové hranice, zejména v případě velkých vlastníků. Donedávna jsme o tom byli přesvědčeni i na Lesní správě Černá Hora.

Před 2 lety si revírník při zpracování pěstebních projektů podle návrhu nového LHP (lesní hospodářský plán) všiml, že oplocenka, kterou založil a o kterou již roky pečuje, je „přeříznutá“ napůl. Dozvěděli jsme se, že její druhá polovina není dle taxátora majetkem LČR, s. p., ale města Brna a dále, že hraniční potok, 20 let vzájemně respektovaná majetková hranice, vychází na mapě až do poloviny svahu. Usoudili jsme proto, že se jedná o nedorozumění a zákres jsme reklamovali. Zařizovatel nás přesvědčil, že vychází z předaných podkladů a doložil ortofoto s parcelním rastrem. Z jeho pohledu bylo opravdu vše v pořádku. Z hlediska lesní správy to ale v pořádku nebylo. Klikatá hranice dvou různých majetků kopírující koryto potůčku je logická, identifikovatelná a stabilní, vede-li ovšem po potůčku a nikoliv v polovině svahu. I v případě takovéhoto zaměření a vyznačení v terénu by za pár let nikdo nevěděl, kudy přesně prochází, značky se ztratí pod jehličím, listím, trávou, barva na stromech vybledne, vymění se personál a na hraniční rozepře je zaděláno.

Začali jsme tedy pátrat – na katastrálním úřadě v archívu lesní správy, v literatuře. Na katastru se zjistilo, že při digitalizaci v osmdesátých letech 20. století byla tato hranice převzata z dřívějších mapových děl bez jakéhokoliv ověření. To znamená, že byla převzata z map vyhotovených původně v polovině 19. století pro tzv. stabilní katastr. Vyměřování pro stabilní katastr probíhalo po vykolíkování držebnostních hranic metodou měřického stolu s měřením tehdy používanými metodami, především zpětným protínáním. Ty měly různou přesnost v závislosti na přehlednosti a členitosti terénu. V lesích byly z pochopitelných důvodů přesné nejméně. V té době to velkým vlastníkům nevadilo, hranice panství byla dlouhodobě stabilizovaná, případně označená mezníky, příkopy, průseky apod. Mapy stabilního katastru byly vyhotovené odděleně pro každé katastrální území zvlášť, a to v sáhových mírách.

Přes pozemkový katastr první Československé republiky a několikero pozemkových reforem přešly jako podklad do jednotné evidence půdy v padesátých letech 20. století, v rámci které bylo také pořízeno souvislé mapové zobrazení. Nikoliv však novým mapováním, ale skreslením dochovaných map tak, že jednotlivá katastrální území byla více nebo méně přesně přiložena k sobě a překreslena. Kvalita výsledných map byla přímo úměrná kvalitě původní mapy stabilního katastru, kvalitě jejích kopií vyhotovených v průběhu 100 let používání a zaznamenávání změn a pečlivosti pracovníků při skreslování map do souvislého zobrazení. Je pochopitelné, že ne vždy na sebe mapy „sedly“, překryvy nebo nedokryvy se neřešily důsledně. Z takto vzniklých map se pak vycházelo i při digitalizaci mapového díla ve zmíněných 80. letech. Případné chyby, pokud vůbec byly zjištěny, zejména v lesích nikdo neřešil, protože je obhospodařovala jedna socialistická organizace. Nikdo nepředpokládal, že přijde změna společenských poměrů, rok 1991 a zákon o půdě. Podle platných zákonů je nyní právní stav takový, jaký je stav v katastru nemovitostí.

Pátrali jsme nicméně dále. V archivu lesní správy byly nalezeny mapy lesního majetku v oblasti sporné hranice se stavem ke dni 1. 1. 1949. Tehdy vstupoval v platnost jednak nový LHP pro lesy ve správě státu z konfiskovaných velkostatků Černá Hora a Milonice a také mapy se stavem k témuž dni k novému LHP města Brna – tedy z doby, než byly obecní lesy převedeny na stát. Na hraniční čáře těchto map byl zakreslen potok a očíslované hraniční kameny. Našla se rovněž smlouva o koupi tohoto lesního komplexu městem Brnem od rodu Salmů v roce 1935. I v ní byly zmíněny očíslované tesané mezníky, osazené městem na majetkové hranici, byť na její jiné části.

Další fáze pátrání proběhla v terénu. S ohledem na současnou podobu porostů na obou březích hraničního toku, především k listnatým mlazinám z přirozené obnovy na poměrně bohatém stanovišti, bylo nutno vyčkat na předjaří, kdy jsme předpokládali lepší podmínky pro hledání dochovaných hranečníků. A povedlo se, v korytu potoka jsme kamenné hranečníky s čísly shodnými s mapou opravdu nalezli. Některé byly vyvrácené, ale byly tam!

S podporou ředitelství LČR byly kameny zaměřeny přístrojem GPS s geodetickou přesností a data vynesena do mapy porostní i katastrální. Naše přesvědčení o chybném vedení majetkové hranice v katastru nemovitostí se nakonec prokázalo. Nyní zbývá ještě k vyřešení poněkud problematičtější a méně zajímavá část, a sice uvedení zápisu v katastru nemovitostí do souladu se zjištěnou skutečností.

Ale to už je jiný příběh.

Ing. Petra Zavřelová,
lesní správkyně, LS Černá Hora