Přírodní rezervace Bučina pod Františkovou myslivnou
Datum publikace:
Mezi nejkrásnější místa v masivu Hrubého Jeseníku patří bezesporu okolí Františkovy myslivny, jedné z nejstarších loveckých chat v Jeseníkách, postavené už v roce 1865 majitelem loučenského panství Františkem Kleinem.
Samotná myslivna je poměrně známým fenoménem, ne každý však ví, že přímo pod jejími okny se na prudkém svahu nachází cenné chráněné území – Přírodní rezervace Bučina pod Františkovou myslivnou. Jak už název rezervace napovídá, převažující dřevinou v jádru území je buk lesní ve směsi s javorem klenem, smrkem ztepilým, jilmem horským a břízou bělokorou. Současný přestárlý porost je dnes sice ve stadiu rozpadu, o to víc však skutečný prales připomíná. Četná stojící torza silných buků a na zemi ležící mohutné kmeny jsou porostlé plodnicemi troudnatců a jiných dřevokazných hub. V dutinách doupných stromů hnízdí řada chráněných druhů ptáků. Staleté lovecké chodníky se zde klikatí mezi četnými prameništi, skalními výchozy a menšími suťovisky.
Živé stromové patro je sice již značně prořídlé, nicméně stále jsou zde k vidění desítky mohutných prastarých stromů. Pro další vývoj lesního ekosystému je však nejdůležitější přítomnost poměrně bohaté přirozené obnovy původních dřevin.
Vznik pralesovitého porostu
A jak vlastně dnešní pralesovitý porost vznikl? Na přelomu 18. a 19. století se tady rozkládal porost, v němž dominoval buk s javorem klenem. Kolem roku 1800 byla většina starého porostu vytěžena a zůstaly zde jen ojedinělé výstavky a četné přirozené zmlazení. A tak v době, kdy napoleonská vojska vítězně táhla Evropou, začínali svoji bitvu o přežití v drsných přírodních podmínkách i současní velikáni rostoucí v rezervaci. Od té doby se v tomto místě až na nepatrné výjimky lesnicky nehospodařilo a v porostu probíhaly samovolné přírodní procesy. I když nejde o zcela původní prales bez jakékoliv lidské intervence, lze stávající porost považovat za původní a přírodě blízký – stromy zde rostoucí jsou nepochybně původní provenience a zasluhují si důkladnou ochranu. Je ovšem obecně velmi málo známo, že jen nepatrný zlomek lesů v Jeseníkách se svým charakterem a způsobem obhospodařování dá považovat za lesy původní. Vždyť i kolem samotné rezervace se nacházejí převážně lesy dožívající druhé generace kulturních smrčin, byť pro laika i ty mají mnohde své kouzlo divočiny.
Podpora budoucí generace lesa
Je třeba se však zmínit, že i samotné jádro chráněného území v současné době potřebuje pro své zachování péči člověka. LČR, s. p., ve spolupráci se Správou CHKO Jeseníky tady provádí ochranu části zmlazení pomocí oplocenek, individuálních oplůtků nebo nátěry proti okusu zvěří. Bez těchto zásahů a při současných stále vysokých stavech spárkaté zvěře by budoucí generace porostu neměla mnoho šancí na přežití.
Pro podporu vtroušených dřevin se pomístně vysazují sazenice jedle a jilmu. Lesy ČR pojistily budoucnost genofondu populace horského ekotypu jilmu. Z nejvitálnějších jedinců této dnes již vzácné dřeviny byly odebrány rouby a založen semenný sad, ve kterém lze sbírat osivo pro pěstování sazenic s vlastnostmi svých rodičů.
Samotná rezervace není veřejnosti přístupná. Rozhodně se ale vyplatí sestoupit po zelené turistické značce (Kleinův chodník) z hlavního jesenického hřebene k Františkově myslivně a pokochat se nádherným výhledem na nejvyšší jesenické vrcholy a hluboké doly, které od nich sbíhají do údolí Divoké Desné. Celou přírodní rezervaci jako na dlani uvidíte nejlépe při sestupu z myslivny na Zámčisko.
Jaroslav Hofmann