Úvodní stránka

Lesy České republiky, s. p.: Výroční zpráva 2014

Vydaly Lesy České republiky, s.p., Hradec Králové, 2015.

Moorrevitalisierung im Erzgebirge = Revitalizace rašelinišť v Krušných horách

Publikace v německém a českém jazyce je závěrečnou zprávou sasko-českého projektu přeshraniční spolupráce „Revitalizace rašelinišť mezi Horou Sv. Šebestiána a Satzung – realizační fáze“, který byl podporován z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj.

Krajina na hřebeni střední části Krušných hor je charakteristická rovinatým terénem s mělkými prohlubněmi, ve kterých se na konci doby ledové, pod vlivem srážkových úhrnů a nízkých teplot, mohla v pleistocénu začít tvořit rašelina. Déle než deset tisíc let vznikala rozsáhlá vrchoviště, která v novověku sloužila jako zdroj paliva při postupujícím osídlování a hornické činnosti. Byla v nich vytvořena hustá síť odvodňovacích příkopů. Do poloviny 19. století byla na saské straně část rašelinišť vytěžena a téměř zcela odvodněna. Obdobný vývoj s časovým odstupem zhruba půl století a s menší intenzitou proběhl i na české straně, kde však těžba rašeliny přetrvala až do dnešních dnů. Následkem antropogenních změn je proto jejich vysychání, mineralizace a sesedání. Zároveň dochází k drastickému snížení schopnosti rašelinišť absorbovat vodu a tlumit tím dopady, související s jejím živelným odtokem v době silných dešťových srážek. Současně odumírají ekologicky aktivní horní vrstvy, lokálně až regionálně mizí i pro vrchoviště typické rostlinné a živočišné druhy.

Již od poloviny 90. let 20. století se občané, komunální a státní instituce na obou stranách hranice zajímají o možnosti záchrany několika zbývajících, téměř nenarušených rašelinných oblastí pomocí uzavírání odvodňovacích příkopů, zadržováním dešťových srážek a zamezováním jejich nežádoucích odtoků. Výsledným úspěchem těchto snah je stávající přeshraniční projekt revitalizace rašelinišť, na jehož realizaci se ve dvou etapách, po dobu čtyř a půl roku (2010-2014), podíleli čeští a němečtí partneři. Obě etapy byly uskutečněny v rámci programu na podporu přeshraniční spolupráce mezi Svobodným státem Sasko a Českou republikou se spoluúčastí Evropského fondu pro regionální rozvoj. Cílem této spolupráce byla revitalizace dvanácti rašelinných komplexů o celkové ploše 210 hektarů. Bylo provedeno celkem 1000 opatření (rašelinné přehrážky, přehrážky z fošen a štětové stěny) a zaplnění 11,5 kilometrů příkopů. S ohledem na rozlohu rašelinišť, na pracovní postupy a použitou techniku jde o dosud největší a nejrozsáhlejší projekt v tomto regionu, na jehož české části spolupracoval také státní podnik Lesy České republiky.

Vydal Staatsbetrieb Sachsenforst (státní podnik Saské lesy), Pirna, 2014.

Historie pražské lesnické fakulty

Ivan Roček

161 let od zahájení výuky lesnických věd a 90 let od začátku studia lesního inženýrství v České republice.

Předkládaná publikace navazuje na předchozí knihu „Pražská lesnická fakulta“ (Česká zemědělská univerzita v Praze, Lesnická fakulta, 2002) a doplňuje ji v mnoha ohledech. Uvádí historický vývoj lesnického školství v českých zemích, dále shrnuje vývoj fakulty v jednotlivých obdobích, včetně již téměř 20 let od jejího obnovení po společenských změnách v naší zemi. Dokumentuje běh života dalších význačných akademických pracovníků pražské Alma mater a jejich pedagogickou a vědeckou činnost. Její součástí je i srovnání studijních programů v různých obdobích vývoje fakulty pro jednotlivé přednášené obory. Na rozdíl od předešlé publikace nejsou v této publikaci seznamy absolventů (ty byly uvedeny v rámci Almanachu vydaného v roce 2006).

Vydala Česká zemědělská univerzita v Praze, Lesnická fakulta, 2009.

Dědictví předchůdců – poselství příštím generacím 1906-2006. Sborník materiálů a almanach absolventů 1919-2006

Sborník ze setkání absolventů Lesnické fakulty – Fakulty lesnické a environmentální České zemědělské univerzity v Praze (Praha, 4. 9. 2006), které pořádala Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta lesnická a environmentální.

26. října 1906 podepsal císař František Josef I. na návrh ministra kultu a vyučování Gustava Marcheta zakládací listinu ke zřízení zemědělského oddělení na České technické vysoké škole v Praze. Tento počin stál u základu vzniku samostatných zemědělských studií na univerzitních institucích v českých zemích, a je možno jej chápat jako významný historický mezník ve vývoji českého univerzitního vzdělávání. V roce 2006 si české vysoké zemědělské školství připomíná stoleté výročí a Česká zemědělská univerzita se může počítat do přímé linie vedoucí až ke dnešku. K tomuto proudu se hlásí i Fakulta lesnická a environmentální jako přímý pokračovatel lesnického oboru, později Lesnické fakulty, Lesnického vědeckého ústavu a Ústavu aplikované ekologie a ekotechniky. Také univerzitní rámec se vyvíjel, od Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství (při Českém vysokém učení technickém), později k samostatné Vysoké škole zemědělské a od roku 1995 k České zemědělské univerzitě. Přes proměnlivé prostředí a statut se vlastní poslání instituce neměnilo – zajišťovat vzdělání, výzkum, vědecké bádání a uplatnění poznatků v praxi přednášených oborů. Byla období, kdy některé obory a typy studia prožívaly depresi, ale od roku 1990, to je od znovuobnovení plnoprávné lesnické fakulty, byly cílevědomě rozvíjeny.

Předkládaný sborník materiálů o fakultě má několik významných částí. Zajména starším absolventům se představuje fakulta v sérii článků věnovaných hlavním oblastem vysokoškolského života: výuce, vědě a výzkumu, vnějším vztahům. Také je zajímavé posoudit rozvojový potenciál fakulty a jeho vývoj. Je zde představeno složení fakulty k roku 2006, její vedení a orgány. Nedílnou součástí je i almanach absolventů Lesnické fakulty a Fakulty lesnické a environmentální. Třebaže seznam absolventů byl vydán i v roce 2002 v publikaci Pražská lesnická fakulta, tento se liší minimálně ve dvou aspektech: je doplněn o několik posledních let a do almanachu je zahrnut i seznam absolventů melioračního oboru bývalé Agronomické fakulty jako předchůdce oboru Krajinářství, který zajišťuje Fakulta lesnická a environmentální.

Vydala Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta lesnická a environmentální, Praha, 2006.

Ottova encyklopedie hub

Ladislav Hagara

Rozsáhlé dílo pro milovníky přírody, praktické houbaře i odbornou veřejnost má přispět k poznání druhové rozmanitosti hub v České republice a Slovenské republice. Přináší popis a fotografie 3 230 druhů a odrůd vřeckovýtrusných a stopkovýtrusných hub spolu se základní charakteristikou houby, doplněnou jejími rozlišovacími znaky a oblastmi výskytu, označením jedlosti nebo jedovatosti, případně ochrany. Popisy jednotlivých hub doplňuje 4 190 názorných barevných fotografií s údajem o místu a datu pořízení a jménem autora fotografie. Aby byla více přiblížena také jejich tvarová a barevná proměnlivost, několik stovek druhů je zobrazeno na více snímcích. Houby jsou uspořádány do tříd, řádů, čeledí a rodů na základě jejich fylogenetické příbuznosti. Proto jsou v některých řádech nebo čeledích vedle sebe rody a druhy, které navenek nemají nic společného. Jejich blízkou příbuznost však potvrdily moderní molekulární výzkumy. Tak např. do řádu holubinkovitých (Russulales) byly zařazeny i některé druhy podzemních hub nebo hub s rourkatým nebo hladkým hymenoforem a pýchavky jsou nezvykle představeny v čeledi pečárkovitých. Tradiční, ještě nedávno používané členění hub založené zejména na vnějších (makroskopických) znacích je už minulostí. Do rodů a vyšších systematických kategorií jsou houby v této knize zařazeny podle koncepce prezentované na webových stránkách Index Fungorum a Mycobank. Rovněž použitá latinská nomenklatura vychází, až na některé odlišnosti, z pojetí uplatňovaného na uvedených databázích. Autorem encyklopedie je uznávaný slovenský mykolog PhDr. Ladislav Hagara, Ph.D., autor několika atlasů hub, vydaných ve slovenštině, češtině, francouzštině, němčině, holandštině a maďarštině. Toto unikátní rozsáhlé dílo připravil ve spolupráci s předními českými a slovenskými fotografy.

Vydalo OTTOVO NAKLADATELSTVÍ, s.r.o., Praha, 2015.

Zbraně, střelivo a jejich ověřování

Zkoušení zbraní, střeliva a tlumičů hluku výstřelu, z pohledu právní úpravy, s komentářem právních předpisů o jejich ověřování

Eva Průšová, Michal Babčaník a Josef Melichárek

Kolektiv renomovaných autorů sestavil publikaci, která obsahuje následující kapitoly: Historie zkoušení zbraní v českých zemích, Zbraně a jejich kategorie, O střelivu, Označování zbraní a střeliva a Komentáře k oborovým právním předpisům a která je doplněna o kompaktní disk s produktovými katalogy a videoukázkami výrobce zbraní a jejich příslušenství Česká zbrojovka Uherský Brod a výrobce nábojů Sellier & Bellot Vlašim. Kniha je určena laikům i profesionálům, kteří v ní naleznou spoustu doposud neznámých informací.

Vydalo vydavatelství Druckvo, s.r.o., Praha, 2015, v edici Myslivost pro praxi.

Jiří Uhlíř

Seznam nově zakoupených norem k datu od 1. 6. 2015 do 26. 8. 2015

• ČSN EN ISO 16119-4 Třídicí znak: 470410
  Zemědělské a lesnické stroje – Environmentální požadavky pro postřikovače – Část 4: Pevné a částečně pohyblivé postřikovače
  Vydána: 1. 7. 2015
• ČSN P CEN/TS 15912 Třídicí znak: 490085
  Trvanlivost reakce na oheň – Třídy výrobků na bázi dřeva ošetřených prostředky proti ohni pro konečné použití ve vnitřním a venkovním prostředí
  Vydána: 1. 8. 2015
• ČSN EN 73 Třídicí znak: 490685
  Ochranné prostředky na dřevo – Urychlené stárnutí ošetřeného dřeva na biologické zkoušky – Postup odvětráváním
  Vydána: 1. 6. 2015
• ČSN P CEN/TS 16368 Třídicí znak: 492618
  Lehké třískové desky – Požadavky
  Vydána: 1. 8. 2015
• ČSN P CEN/TS 16665 Třídicí znak: 493831
  Specifikace pro zkoušku životnosti dvojitého žebříku
  Vydána: 1. 8. 2015
• ČSN EN 1870-3 Třídicí znak: 496130
  Bezpečnost dřevozpracujících strojů – Kotoučové pily – Část 3: Horní kotoučové pily pro příčné řezání a kombinované horní kotoučové pily pro příčné řezání/stolové kotoučové pily
  Vydána: 1. 7. 2015
• ČSN 75 7714 Třídicí znak: 757714
  Kvalita vod – Biologický rozbor – Stanovení bentosu
  Vydána: 1. 7. 2015
• ČSN 75 7715 Třídicí znak: 757715
  Kvalita vod – Biologický rozbor – Stanovení nárostů
  Vydána: 1. 6. 2015

Ivo Šlesinger